Před vánočními svátky uspořádali akademii

Před vánočními svátky uspořádali akademii

Před vánočními svátky uspořádali akademii

Ústí n. O. – Tradiční setká­ní žáků a peda­go­gů v před­vá­noč­ním čase nechy­bě­lo ani v letoš­ním škol­ním roce. 22. pro­sin­ce si pro­gram škol­ní vánoč­ní aka­de­mie při­pra­vi­lo cel­kem 11 tříd, mode­ro­vá­ní se pak uja­li matu­ran­ti ze tří­dy 4. C.
K vidě­ní byla hudeb­ní vystou­pe­ní, diva­del­ní scén­ky, taneč­ní vystou­pe­ní a nechy­bě­la ani mód­ní přehlídka.

Foto: Martin Procházka

 

Klauzurní práce maturantek jsou k vidění v Malé scéně

Klauzurní práce maturantek jsou k vidění v Malé scéně

Klauzurní práce maturantek jsou k vidění v Malé scéně

Ústí n. O. – Hodnotný dárek pod stro­me­ček si s nepa­tr­ným před­sti­hem dalo deset žáky­ní obo­ru Užitá foto­gra­fie a média orlic­ko­ús­tec­ké Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé. V kavár­ně Malé scé­ny pre­zen­to­va­ly 17. pro­sin­ce své klau­zur­ní prá­ce v rám­ci ver­ni­sá­že výsta­vy Why So Serious?

Já a popu­lár­ní osm­de­sát­ky
Podle slov vedou­cí peda­gož­ky nejmlad­ší­ho z pěti­ce umě­lec­kých obo­rů SŠUP Martiny Novozámské byla čtvr­teč­ní akce na pomě­ry ústec­kých foto­gra­fů spí­še komor­něj­ší, což jí ovšem neu­bra­lo na kva­li­tě. „Kromě vytr­va­lé­ho deš­tě ovliv­nil divác­kou návště­vu jis­tě i před­vá­noč­ní čas, opro­ti posled­ním výsta­vám jsme se ale­spoň do Malé scé­ny vešli. S úrov­ní pra­cí jsem kaž­do­pád­ně spo­ko­je­ná, vět­ši­nu z nich stu­dent­ky den před ver­ni­sá­ží odpre­zen­to­va­ly a obhá­ji­ly před počet­nou komi­sí. Těší mne, že mají klau­zu­ry úspěš­ně za sebou, o prázd­ni­nách si odpo­či­nou a pak mohou napřít všech­ny síly k matu­ri­tě. Doufám, že dopad­ne ale­spoň stej­ně dob­ře jako klau­zu­ry,“ věří v úspěch svých svě­řen­kyň Martina Novozámská.
V rám­ci již tra­dič­ní před­vá­noč­ní akce při­pra­vi­li její pořa­da­te­lé opět boha­tý pro­gram: foto­gra­fic­kou tvor­bu dopl­ni­lo hudeb­ní vystou­pe­ní sku­pi­ny DayDreams a rov­něž pro­jek­ce nej­no­věj­ších stu­dent­ských fil­mů. „Návštěvníci tak moh­li vidět prv­ní prá­ce pod vede­ním naše­ho nové­ho peda­go­ga Matěje Hřiba,“ uved­la dále Martina Novozámská.
Studentky pod jejím vede­ním zpra­co­va­ly v rám­ci klau­zur­ních pra­cí dvě zadá­ní: zatím­co v téma­tu „já“ pře­vlá­da­ly růz­ně sty­li­zo­va­né por­tréty, pří­pad­ně psy­cho­lo­gic­ky ladě­né sou­bo­ry, „80. léta kolem nás“ ucho­pi­la kaž­dá z matu­ran­tek poně­kud jinak. „Objevila se archi­tek­tu­ra a záti­ší, sty­li­zo­va­né por­tréty oblí­be­ných akč­ních hrdi­nů z dané­ho obdo­bí, odka­zy na dobo­vou hudeb­ní pro­duk­ci či pro­duk­to­vá foto­gra­fie dobo­vých arte­fak­tů. Studentky tak toto zadá­ní ved­lo k pát­rá­ní, roz­ho­vo­rům, bylo pro ně vel­mi obtíž­né, přes­to se s ním popa­so­va­ly skvě­le a zaslou­ží vel­kou pochva­lu,“ uza­vře­la vedou­cí obo­ru Užitá foto­gra­fie a média orlic­ko­ús­tec­ké Střední ško­ly uměleckoprůmyslové.

Foto: Otmar Petyniak

 

Čtyřicet studentů vyrazilo po stopách utrpení

Čtyřicet studentů vyrazilo po stopách utrpení

Čtyřicet studentů vyrazilo po stopách utrpení

Osvětim/Ústí n. O. – V nespočtu exkur­zí, kte­ré pořá­da­jí peda­go­go­vé Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé v Ústí nad Orlicí pro své svě­řen­ce, už pátým rokem figu­ru­je jed­no­den­ní zájezd do Osvětimi. Každoročně je o tuto exkur­zi znač­ný zájem a výjim­kou nebyl ani leto­šek – po sto­pách patr­ně nej­vět­ší­ho kolek­tiv­ní­ho utr­pe­ní v moder­ních ději­nách vyra­zi­lo hned 40 zájem­ců. Zpátky si ve stře­du večer vez­li nejen řadu poznat­ků, ale pře­de­vším sil­ný zážitek.

Přes čty­ři hodi­ny pro­hlí­dek
Čtyřicetitisícové pol­ské měs­to neda­le­ko hra­nic s Českem se sta­lo ztě­les­ně­ním holo­caus­tu, jeho sym­bo­lem. Z šes­ti mili­o­nů židů zavraž­dě­ných nacis­ty za 2. svě­to­vé vál­ky zemřel při­bliž­ně mili­on prá­vě v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře Auschwitz-Birkenau. V ply­no­vých komo­rách umí­ra­li ovšem také Poláci, sovět­ští váleč­ní zajat­ci, Romové, v nepo­sled­ní řadě rov­něž obě­ti z úze­mí teh­dej­ší­ho Protektorátu Čechy a Morava.
Studenti ústec­ké „umprum­ky“ se s ději­na­mi nechval­ně pro­slu­lé­ho vyhla­zo­va­cí­ho tábo­ra sezna­mo­va­li bez­má­la pět hodin. Exkurzi nároč­nou nejen na ces­to­vá­ní zahá­ji­li zevrub­nou pro­hlíd­kou nej­star­ší čás­ti Auschwitz ve dvou dva­ce­ti­člen­ných sku­pi­nách. „Obě ved­ly výbor­ně při­pra­ve­né prů­vod­ky­ně, kte­rým pat­ří náš dík. V porov­ná­ní s někte­rý­mi pro­hlíd­ka­mi v pře­de­šlých letech jsme v tom­to ohle­du zazna­me­na­li výraz­né zlep­še­ní,“ uved­la Milena Pirochtová z peda­go­gic­ké­ho sbo­ru SŠUP, kte­rá exkur­zi již potře­tí spo­lupo­řá­da­la. Její kole­gy­ně Jana Halbrštátová pro změ­nu oce­ni­la způ­sob, jakým k exkur­zi při­stou­pi­li samot­ní žáci. „Po celou dobu se cho­va­li pří­klad­ně, pro­je­vo­va­li zájem o výklad i nabí­ze­nou lite­ra­tu­ru, od dlou­hé pro­hlíd­ky je neod­ra­di­lo ani nepří­z­ni­vé poča­sí,“ uved­la vyu­ču­jí­cí, kte­rá záro­veň zastá­vá funk­ci výchov­né poradkyně.

Vzít si pona­u­če­ní
Druhou polo­vi­nu pro­hlíd­ky obsta­ra­la návště­va kom­ple­xu Birkenau (Březinka), kte­rý byl k původ­ní­mu tábo­ru při­po­jen v břez­nu 1942.  V sou­čas­nos­ti neob­sa­hu­je zda­le­ka všech­ny původ­ní budo­vy, docho­va­ly se však někte­ré z vězeň­ských domů, hlav­ní vstup­ní objekt či kole­jiš­tě včet­ně dobo­vých vagó­nů. Naopak už jen trosky zůsta­ly z dvo­ji­ce ply­no­vých komor.
Pro samot­né stu­den­ty byla návště­va Osvětimi sil­ným, uni­kát­ním zážit­kem. O své dojmy se podě­li­la napří­klad stu­dent­ka 1. roč­ní­ku obo­ru Grafický design tis­ko­vin Lucie Zamazalová. „Myslím si, že nejsem ješ­tě úpl­ně men­tál­ně při­pra­ve­ná pocho­pit, co se v Osvětimi doo­prav­dy dělo, a vcí­tit se do kůže lidí, kte­ří to pro­ži­li. Například v míst­nos­ti s vysta­ve­ný­mi vla­sy obě­tí se mi udě­la­lo oprav­du zle. Nevím přes­ně proč,  nej­spíš pro­to­že vla­sy jsou sou­čás­tí kaž­dé­ho člo­vě­ka a tohle je fyzic­ká při­po­mín­ka lidí, co zde byli,“ uved­la stu­dent­ka. Přidala i dal­ší osob­ní postře­hy: „První mé poci­ty z toho­to mís­ta byly: tak tohle je Osvětim? Tolik lidí tam s námi dneska bylo a úcty v nich jsem vidě­la mini­mum. Nemyslím tím naši ško­lu, ale ostat­ní oko­lo. Je to zvlášt­ní mís­to, za začát­ku mi při­po­mí­na­lo spí­še turis­tic­kou atrakci.“

Dlouhou ces­tu auto­bu­sem vypl­ni­la z čás­ti pro­jek­ce fil­mu věno­va­né­ho holo­caus­tu a krát­ká před­náš­ka. S ohle­dem na vel­ký zájem lze před­po­klá­dat, že bude exkur­ze do tábo­ra Auschwitz-Birkenau rea­li­zo­vá­na i za rok.

 

Tradici se daří udržovat. Společný plenér načal druhou desítku

Tradici se daří udržovat. Společný plenér načal druhou desítku

Tradici se daří udržovat. Společný plenér načal druhou desítku

Spišská Kapitula/Ústí n. O. – Na Slovensku se stu­den­ti a peda­go­go­vé Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé z Ústí nad Orlicí cítí, s tro­chou nad­sáz­ky, jako doma. Platí to ale­spoň pro jeden z pod­zim­ních týd­nů, kdy absol­vu­jí spo­leč­ný ple­nér s part­ner­kou Strednou odbor­nou ško­lou pod­ni­ka­nia z Prešova. Ten letoš­ní s pořa­do­vým čís­lem 11 se ode­hrá­val opět ve vel­mi atrak­tiv­ní loka­li­tě. Po Vysokých Tatrách a poby­tu v loka­li­tě Červený Kláštor vyra­zil letos výběr dva­a­dva­ce­ti žáků v dopro­vo­du dvou peda­go­gů do Spišské Kapituly. Výsledky týden­ní prá­ce mohou ústec­kou „umprum­ku“ opět těšit.

Studie gotic­ké i barok­ní
Orlickoústecké ško­le se ple­né­ry pro žáky dru­hých a star­ších roč­ní­ků dlou­ho­do­bě osvěd­ču­jí – jed­nak při­ná­še­jí mož­nost tvor­by v zají­ma­vých loka­li­tách, jed­nak je sku­pi­no­vá prá­ce pro mla­dé uměl­ce vhod­nou moti­va­cí. Na Slovensko tra­dič­ně jez­dí zku­še­něj­ší 3. a 4. roč­ní­ky, což se pod­le vedou­cí­ho umě­lec­kých obo­rů ŠSUP Jaroslava Habrmana pozi­tiv­ně odrá­ží v úrov­ni pra­cí. „Výjimečné pro­stře­dí a atmo­sfé­ra toho­to mís­ta pod­ní­ti­ly žáky k inten­ziv­ní tvor­bě. Vznikla celá řada zají­ma­vých stu­dií gotic­ké i barok­ní archi­tek­tu­ry. Díky pří­z­ni­vé­mu poča­sí bylo mož­no vyu­žít atrak­tiv­ní kra­jin­né exte­ri­é­ry v oko­lí spiš­ské­ho pod­hra­dí,“ uve­dl aka­de­mic­ký malíř. Podle Jaroslava Habrmana byla výho­dou spo­leč­ná tvor­ba čes­kých a slo­ven­ských stu­den­tů, už jen z důvo­du, že bylo mož­né kon­fron­to­vat kva­li­tu výtvar­né tvor­by obou škol.
Účastníci nyní již tra­dič­ní akce zaži­li letos 5. – 10. říj­na duchov­ní pro­stře­dí ve všech ohle­dech, a to včet­ně uby­to­vá­ní. „Bydleli totiž pří­mo v kul­tur­ním cen­t­ru Spiše, tedy v Kněžském semi­ná­ři bis­ku­pa Jána Vojtaššáka,“ zmí­nil zají­ma­vost dal­ší z vyu­ču­jí­cích, kte­rý stu­den­ty na Slovensko tra­dič­ně dopro­vá­zí, Bohuslav Špaček.

Brzy k vidě­ní
Cílem spo­leč­ných čes­ko-slo­ven­ských ple­né­rů není kres­by, mal­by či foto­gra­fie pou­ze vytvá­řet, nýbrž je také pre­zen­to­vat širo­ké veřej­nos­ti. Výjimkou nebu­de ani letoš­ní roč­ník ple­né­ru, jehož výsled­ky budou před­sta­ve­ny popr­vé již v polo­vi­ně lis­to­pa­du. Na výsta­vu v Prešově navá­že expo­zi­ce v Ústí nad Orlicí z kra­je roku 2016.