Ústí n. O. – Třicítka stu­den­tů prv­ních a dru­hých roč­ní­ků si zpří­jem­ni­la začá­tek pěti­den­ním pozná­va­cím zájez­dem po Francii a Anglii. Za dopro­vo­du vyu­ču­jí­cích Michaely Krčálové a Elišky Částkové absol­vo­va­li nej­pr­ve návště­vu fran­couz­ské met­ro­po­le Paříže, vět­ši­nu poby­tu pak strá­vi­li na brit­ských ostrovech.

Dopady kri­ze jsou vidět
Paříž před­sta­vu­je pro turis­ty všech gene­ra­cí těž­ko odo­la­tel­né láka­dlo, což pla­ti­lo také pro výpra­vu z orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. Šestnáctikilometrovou tra­su vypl­ni­ly nej­za­jí­ma­věj­ší památ­ky Paříže: Eiffelova věž, Martovo pole, Invalidovna, Náměstí Svornosti,  Tuilerijské zahra­dy a bazi­li­ka Sacre Coeur. „Navštívili jsme také krát­ce svě­tozná­mé muze­um Louvre, kde si již znač­ně una­ve­ní stu­den­ti pro­hléd­li Monu Lisu. Při odjez­du na uby­to­vá­ní jsme pro­jíž­dě­li přes slav­ný bul­vár Champs-Elysées a kolem Vítězného oblou­ku,“ při­blí­ži­la náplň návštěvy Paříže vedou­cí výpra­vy Michaela Krčálová. Jak dále doda­la, Paříž dneška má však také svou odvrá­ce­nou tvář. „Bohužel jsme také vidě­li dopad emi­grač­ní kri­ze. Za Paříží se podél dál­ni­ce shlu­ku­jí uprchlí­ci, kte­ří žijí ve sla­mech v otřes­ných pod­mín­kách. Po Paříži cho­dí ozbro­je­ní poli­cis­té s prs­tem na spouš­ti, což není pro návštěv­ní­ky zrov­na pří­jem­né. Součástí jsou i bez­peč­nos­tí pro­hlíd­ky před kaž­dou památ­kou,“ uved­la Michaela Krčálová.

Ubytování v rodi­nách se osvěd­či­lo
Ve čtvr­tek ráno čekal stu­den­ty a jejich vyu­ču­jí­cí pře­jezd, přes­ně­ji řeče­no „pod­jezd“ kaná­lu La Manche. Anglickou část poby­tu zahá­ji­la nej­pr­ve pro­hlíd­ka maleb­né­ho měs­teč­ka Canterbury s vel­ko­le­pou gotic­kou katedrá­lou. „Jenže tu prá­vě nyní reno­vu­jí, což dost kazi­lo cel­ko­vý dojem. Studenti si ale hned zlep­ši­li nála­du, když jsme zjis­ti­li, že je ve měs­tě také Primark,“ oko­men­to­va­la s humo­rem Michaela Krčálová a dopl­ni­la, že ješ­tě ve čtvr­tek pokra­čo­va­la výpra­va do Londýna:  „Naše pro­hlíd­ka zača­la na Greenwichi u nul­té­ho poled­ní­ku, pak jsme jeli lodí po Temži k nej­zná­měj­ší­mu lon­dýn­ské­mu mos­tu London Bridge, a nako­nec jsme navští­vi­li Tower of London.  Ubytování jsme měli ten­to­krát zajiš­tě­no v rodi­nách v již­ní čás­ti Londýna.“ Tato vari­an­ta se účast­ní­kům vypla­ti­la, v rodi­nách měli výbor­né záze­mí a také mož­nost kon­ver­zo­vat v ang­lic­kém jazyce.

Poslední den z kate­go­rie neza­po­me­nu­tel­ných
Poslední den v Londýně začal pro stu­den­ty oblí­be­nou atrak­cí London Eye. „Díky slu­neč­né­mu poča­sí jsme měli krás­ný výhled na Parlament, Big Ben, Westminster, Trafalgarské náměs­tí, Buckinghamský palác, St. James Park i Hyde Park. Tedy mís­ta, kte­rá jsme poz­dě­ji pro­chá­ze­li pěš­ky,“ zmí­ni­la část pro­gra­mu peda­gož­ka Eliška Částková, kte­rá se také podí­le­la na orga­ni­zač­ním zajiš­tě­ní akce.
Největší pře­kva­pe­ní ovšem čeka­lo stu­den­ty v samot­ném závě­ru zájez­du. Na momen­ty, kte­ré zaži­li před Westminsterskou katedrá­lou, budou ješ­tě dlou­ho vzpo­mí­nat. „Spatřili jsme dav lidí s při­pra­ve­ný­mi mobi­ly k foce­ní. Policií uza­vře­ná uli­ce a řada čer­ných nablýska­ných aut před katedrá­lou moh­la zna­me­nat mno­hé, ale v tom­to pří­pa­dě se jed­na­lo o krá­lov­skou rodi­nu, kte­rá se v katedrá­le účast­ni­la smu­teč­ní­ho obřa­du za pad­lé­ho poli­cis­tu při tero­ris­tic­kém úto­ku na Westmisterském mos­tu. Během něko­li­ka minut jsme uvi­dě­li ve fia­lo­vém out­fi­tu samot­nou krá­lov­nu Alžbětu., kte­rá po krát­kém roz­lou­če­ní s před­sta­vi­te­li církve nased­la a odje­la pryč. K naše­mu pří­jem­né­mu pře­kva­pe­ní za chví­li po krá­lov­ně vyšel i princ William a Charles. Studentům se poda­ři­lo vše nato­čit, tak­že budou mít neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek,“ při­blí­ži­la výji­meč­né oka­mži­ky Michaela Krčálová. Její kole­gy­ně Eliška Částková neza­po­mně­la své svě­řen­ce pochvá­lit: „Díky vzor­né­mu cho­vá­ní stu­den­tů se zájezd vel­mi vyda­řil, a věřím, že bude pro stu­den­ty moti­va­cí k dal­ším cestám do zahra­ni­čí. Za skvě­lou prá­ci musím podě­ko­vat také naše­mu prů­vod­ci, v nepo­sled­ní řadě nám vyšlo také poča­sí.“

Studenti sčí­ta­jí pozi­ti­va
Pro účast­ní­ky výpra­vy je mož­nost zájez­dů, exkur­zí a dal­ších mimo­škol­ních akcí pocho­pi­tel­ně víta­ná. Možnost pozná­vat památ­ky, nava­zo­vat kon­tak­ty a zdo­ko­na­lo­vat se v cizích jazy­cích vyu­ži­li sto­pro­cent­ně. Pozitivně hovo­ři­la o pěti­den­ní akci napří­klad Renata Křivková ze 2. roč­ní­ku. „Výlet se mi hroz­ně moc líbil, i když jsem už v Anglii byla podru­hé, jela bych klid­ně zno­va. Nejkrásnější mís­to pro mne bylo Trafalgarské náměs­tí, kde jsem se nemoh­la vyna­dí­vat na např. Národní gale­rii, Canada hou­se, sochy lvů a na Nelsonův sloup. Hlavní můj cíl je zaví­tat ješ­tě jed­nou do Francie, abych si ji moh­la dosta­teč­ně detail­ně­ji vychut­nat,“ řek­la krát­ce po pří­jez­du. Její spo­lu­žač­ka Monika Csaszárová pak dopl­ni­la: „Na výle­tě vidím jen samé pozi­tiv­ní věci. Viděli jsme krás­nou kul­tu­ru, pří­ro­du i také pozna­li míst­ní oby­va­te­le, u kte­rých jsme po dvou nebo po třech přespa­li jed­nu noc. Pro mě to byl ten nej­lep­ší záži­tek a hlav­ně vel­ká zku­še­nost do živo­ta. Myslím, že všech­ny potě­ši­la i návště­va nákup­ní­ho cen­t­ra Primark, odkud si kaž­dý ale­spoň něja­kou malič­kost odne­sl. Třetí patro Eiffelovy věže, muze­um vos­ko­vých figurín Madame Tussauds nebo náhod­né setká­ní s krá­lov­skou rodi­nou zůsta­ne dlou­ho v mojí pamě­ti stej­ně jako vůně typic­ké­ho ang­lic­ké­ho jíd­la Fish and Chips.“

Foto: Adam Faltus

Prešov/Ústí n. O. – Parafrázi zná­mé­ho olym­pij­ské­ho citá­tu si po skon­če­ní mezi­ná­rod­ní sou­tě­že Módna línia mla­dých mohou dovo­lit oděv­ní návr­hář­ky z orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. „Není důle­ži­té zúčast­nit se, ale vyhrát,“ totiž posled­ní břez­no­vý den pla­ti­lo ve slo­ven­ském Prešově do slo­va a do písmene.

Soutěž pro­šla změ­na­mi
V pátek 31. břez­na čeka­la poro­tu neleh­ká prá­ce: měla vybí­rat nej­lep­ší kolek­ce z více jak šes­ti set mode­lů. Mezi sedm­nác­ti zúčast­ně­ný­mi ško­la­mi bylo Česko zastou­pe­no hned tře­mi – kro­mě ústec­ké SŠUP při­je­li sou­tě­žit také zástup­ci Plzně a Liberce. Mezinárodní punc dala letoš­ní Módne línii mla­dých rov­něž účast jed­né pol­ské a dvou ukra­jin­ských škol. Nejpočetněji zastou­pe­ní byly ale pocho­pi­tel­ně ško­ly domá­cí. Jak si ale povšimla Jana Salabová z peda­go­gic­ké­ho sbo­ru SŠUP, ani slo­ven­ský oděv­ní design nemá v sou­čas­nos­ti na růžích ustlá­no. „Podobně jako my boju­je s nedo­stat­kem žáků, vidět je to na pří­pa­dě prů­mys­lov­ky v Trenčíně, kte­rá byla slou­če­na s dal­ší ško­lou,“ uved­la vyu­ču­jí­cí a doda­la: „Právě Trenčín spo­lu s Libercem a Plzní byly naši­mi nej­vět­ší­mi kon­ku­ren­ty.“
Proti pře­de­šlým letům porot­ci pozmě­ni­li hod­no­ce­ní sou­tě­že, což by mělo při­spět k její­mu zkva­lit­ně­ní. Nebylo tedy pra­vi­dlem, aby v kaž­dé kate­go­rii vyhlá­si­li prv­ní cenu bez ohle­du na kva­li­tu. „Porota zase­da­la hodi­nu a půl, v někte­rých kate­go­ri­ích udě­li­la napří­klad více tře­tích míst, bez toho, že by vybra­la vítě­ze nebo dru­hé mís­to. I to svěd­čí o ros­tou­cí úrov­ni sou­tě­že,“ oko­men­to­val roz­ho­do­vá­ní porot­ců ředi­tel SŠUP Zdeněk Rössler, kte­rý jede­nác­ti­člen­nou výpra­vu stu­den­tů na Slovensko doprovázel.

„Jela par­ta výbor­ných děti,“ sho­du­jí se kan­to­ři
Po loň­ské „době bron­zo­vé“, kte­rá při­nes­la čty­ři tře­tí mís­ta a sto­pro­cent­ní úspěš­nost všech kolek­cí,  zabo­do­va­la ten­to­krát umprum­ka „pou­ze“ dva­krát. Výsledek Kateřiny Švecové a Petry Novákové ovšem vyrov­ná­vá his­to­ric­ky nej­lep­ší umís­tě­ní ško­ly se 125 let trva­jí­cí tra­di­cí. „Katka ovlád­la kate­go­rii vol­né tvor­by, kte­rá je vždy vel­mi nadu­pa­ná. V sou­tě­ži vycház­ko­vých mode­lů zase nepo­zna­la pře­mo­ži­tel­ku Petra Nováková, její kolek­ce Paranoia je rov­něž zla­tá!“ neskrý­va­la nad­še­ní vedou­cí obo­ru Design oděvů Jana Salabová.
Třídenní výlet na Slovensku byl pří­jem­ným osvě­že­ním pro všech­ny stu­den­ty i čtve­ři­ci dopro­vá­ze­jí­cích peda­go­gů. Soutěžní klá­ní zpes­t­ři­lo pří­jem­né jar­ní poča­sí, Belianské Tatry na dohled, sobot­ní výlet na Spišský hrad či zastáv­ka na koli­bě s náku­pem výbor­ných sýrů. Jana Salabová i Zdeněk Rössler nešet­ři­li slo­vy chvá­ly na všech­ny účast­ní­ky akce. „Letos jela par­ta oprav­du výbor­ných dětí, nemu­se­li jsme řešit sebe­men­ší pro­blém. O to víc mě mrze­lo, že ne všech­ny autor­ky kolek­cí si odvez­ly oce­ně­ní. Obě neo­ce­ně­né prá­ce byly z mého pohle­du vel­mi zají­ma­vé a ori­gi­nál­ní, domní­vám se, že k zis­ku ceny chy­bě­lo vel­mi málo,“ je s odstu­pem něko­li­ka dní pře­svěd­če­ná Jana Salabová. Zdeněk Rössler pak dodá­vá: „Studenti se cho­va­li napros­to per­fekt­ně a vzor­ně repre­zen­to­va­li naši ško­lu. Z obou dvou úspě­chů mám veli­kou radost.

Foto: Adam Faltus, Jaroslav Habrman

Mnichov/Ústí n. O. – Bývalí stu­den­ti Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Ústí nad Orlicí děla­jí své domov­ské „umprum­ce“ dob­ré jmé­no. Po gra­fi­ko­vi Jakubu Bachoríkovi, kte­rý před nedáv­nem zís­kal oce­ně­ní Studentská gra­fi­ka roku spol­ku Hollar, zazá­ři­la také Adéla Wiesenbergová. Návrhářka, jež v Ústí stu­do­va­la obor Design oděvů a matu­ro­va­la v roce 2010, dokon­ču­je aktu­ál­ně magis­ter­ské stu­di­um na Západočeské uni­ver­zi­tě v Plzni a zabý­vá se navr­ho­vá­ním šper­ků. Její talent a píle neušla pozor­nos­ti v sou­sed­ním Německu.

Talent 2017 v Mnichově

Bližší sezná­me­ní s úspě­chem Adély Wiesenbergové bere dech. A to doslo­va. V sou­tě­ži Talente 2017, jejímž pořa­da­te­lem je insti­tu­ce a gale­rie Klimt 02, se sta­la abso­lut­ní vítězkou v kon­ku­ren­ci nejen němec­kých návr­há­řů a návr­há­řek, ale také sou­tě­žích z dal­ších zemí.

Mezi lau­re­á­ty pres­tiž­ní­ho pod­ni­ku jsou letos desig­né­ři z Belgie, Itálie, Jižní Koreje, Japonska či Izraele. Zdůvodnění poro­ty při­zná­vá prá­ci Adély Wiesenbergové vyso­kou kva­li­tu. „Tato poe­tic­ká prá­ce posou­vá hra­ni­ce mezi šper­kem, módou a doku­men­tem a záro­veň expe­ri­men­tu­je s růz­ný­mi mate­ri­á­ly v módě,“ oce­ňu­je dílo absol­vent­ky SŠUP Michaela Braesel, ředi­tel­ka pořá­da­jí­cí spo­leč­nos­ti. K letoš­ní­mu roč­ní­ku sou­tě­že nej­vět­ších svě­to­vých talen­tů dodá­vá její kole­ga Wolfgang Lösche násle­du­jí­cí: „Výběr 2017 cílí nejen na pre­zen­ta­ci sou­čas­ných tren­dů, ale také chce pou­ká­zat na jed­not­li­vé prá­ce ve vzta­hu k sobě navzá­jem a pro­zkou­mat hlou­bě­ji spo­leč­né zájmy tvůr­ců. Každý rok obdr­ží­me obrov­ské množ­ství při­hlá­šek z pole šper­kař­ství, pro­to bylo pro poro­tu obzvláš­tě obtíž­né udě­lat výběr. Letos byla pale­ta tech­nik obzvláš­tě boha­tá: kro­mě mag­ne­to­vých lamp a nová­tor­ských desig­nů umy­va­del byly k vidě­ní mimo jiné krys­ta­ly ros­tou­cí z tex­ti­lií, tex­ti­lie rea­gu­jí­cí na vlh­kost a měni­tel­ný stan. I letos jsou sou­čás­tí hlav­ních tahá­ků Talentu kom­bi­na­ce růz­ných nezvyk­lých nápa­dů, nová­tor­sky kon­cep­tu­ál­ních a este­tic­kých pří­stu­pů. Výstavy před­sta­vu­jí sna­hu o ino­va­ci a nezvyk­lé způ­so­by a záro­veň přá­ní pro­po­jit tyto nové pří­stu­py s tra­dič­ní­mi řeme­sl­ný­mi postupy.“

„Silný roč­ník,“ vzpo­mí­ná pedagožka

Obor Design oděvů má ve ško­le, jež si letos při­po­mí­ná 125 od zalo­že­ní, nejdel­ší tra­di­ci. Ta však sama o sobě nezna­me­ná bez­sta­rost­nou exis­ten­ci. V počet­né kon­ku­ren­ci dal­ších škol se vyu­ču­jí­cí potý­ka­jí s pro­měn­li­vým zájmem i kva­li­tou žáků a žákyň. „Ročník, v němž půso­bi­la Adéla, byl ale jed­no­znač­ně sil­ný. Její spo­lu­žač­kou byla tře­ba Monika Štaudová, kte­rá u nás v loň­ském škol­ním roce vyu­čo­va­la a nyní navr­hu­je pro fir­mu Blažek. Další její býva­lá spo­lu­žač­ka nyní navr­hu­je pro fir­mu Litex. Kéž bychom měli tako­vých stu­den­tek víc!“ neskrý­vá svo­je poci­ty Jana Salabová, vedou­cí obo­ru Design oděvů SŠUP.

Na svo­ji někdej­ší svě­řen­ky­ni vzpo­mí­ná v dob­rém a zmi­ňu­je někte­ré kolek­ce, jimiž se do dějin umprum­ky nesma­za­tel­ně zapsa­la. „Její matu­rit­ní prá­ce na moti­vy Kaplického návr­hu Národní knihov­ny byla vyni­ka­jí­cí, dodnes se jí na pre­zen­ta­cích chlubí­me. Taktéž v roce 2010 se kona­la celo­stát­ní akce 14 kle­no­tů v srd­ci Evropy – šaty pro Českou Miss. Náš kraj repre­zen­to­val model inspi­ro­va­ný tra­di­cí Velké par­du­bic­ké, jeho autor­kou byla prá­vě Adéla,“ při­po­mně­la dal­ší úspěš­nou kolek­ci Adély Wiesenbergové peda­gož­ka Jana Salabová.

Inspirace bojo­vým uměním

Podnětem pro výraz­ný úspěch Adély Wiesenbergové bylo loň­ské zadá­ní let­ní semest­rál­ní a klausur­ní prá­ce na téma Dech. Autorka popsa­la svo­ji ces­tu k ori­gi­nál­ní­mu dílu násle­du­jí­cím způ­so­bem: „Hlavním inspi­rač­ním zdro­jem je japon­ská Yakuza. Kolekce náhr­del­ní­ků je vytvo­ře­na tak, aby vyja­d­řo­va­la jakousi ces­tu bojov­ní­ka Yakuzy. Náhrdelníky jsou zho­to­ve­ny z exo­tic­kých dře­vě­ných dýh, kte­ré jsou pře­klá­da­né přes sebe tak, aby evo­ko­va­ly karet­ní hru kabufuda.“

Ústí n. O. – Hlavní vla­ko­vé nádra­ží v Ústí nad Orlicí před­sta­vu­je dlou­ho dis­ku­to­va­nou zále­ži­tost. Zastáncům původ­ní výprav­ní budo­vy se poda­ři­lo dosáh­nout její záchra­ny, po moder­ni­za­ci kori­do­ru se spo­leč­nost Oustecké nádra­ží sna­ží památ­ko­vě chrá­ně­né­mu objek­tu, kte­rý vlast­ní, vdech­nout život. Oživení are­á­lu, dis­po­nu­jí­cí­ho roz­sáh­lý­mi pod­cho­dy, by moh­li pod­po­řit stu­den­ti zdej­ší „umprum­ky“. Právě pro ně se totiž rýsu­je výji­meč­ná mož­nost tvorby.

Radnice ini­ci­a­ti­vu vítá
V pátek 10. břez­na se na orlic­ko­ús­tec­ké rad­ni­ci usku­teč­ni­lo jed­ná­ní za účas­ti sta­ros­ty měs­ta Petra Hájka, jed­na­te­le spo­leč­nos­ti Oustecké nádra­ží Martina Kadrmana, Petra Brzka ze Správy želez­nič­ní a doprav­ní ces­ty a Bohuslava Špačka, vedou­cí­ho gra­fi­ků zdej­ší „umprum­ky“. Jeho výsled­ky jsou pro všech­ny zúčast­ně­né stra­ny kro­moby­čej­ně pří­z­ni­vé. Martin Kadrman uve­dl důvo­dy, kte­ré spo­leč­nost Oustecké nádra­ží ved­ly k ini­ci­o­vá­ní jed­ná­ní: „Hodně ces­tu­jí­cích nám říka­lo, že se v pod­cho­du cítí stís­ně­ně. Je sice čis­tý, ale je šedi­vý, ste­ril­ní. Na lid­skou duši je to moc beto­nu najed­nou. A tak jsme si řek­li, že by stu­den­ti moh­li pod­chod vyma­lo­vat.“
Iniciativa se setka­la s klad­ným při­je­tím na rad­ni­ci.  Vedení měs­ta dalo už před časem sou­hlas a finanč­ní pod­po­ru k výmal­bě jed­no­ho z nehos­tin­ných pod­cho­dů, typo­vě podob­né pro­sto­ry na nádra­ží jsou ovšem mno­hem roz­leh­lej­ší. „Proto jsem navr­hl, aby se výmal­by cho­pi­li pří­mo stu­den­ti zdej­ší umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly. Město je při­pra­ve­no pod­po­řit pro­jekt gran­tem na nákup barev. O jeho výši bude ješ­tě hla­so­vat rada,“ uve­dl ústec­ký sta­ros­ta Petr Hájek.

Realizace na eta­py
Správu želez­nič­ní a doprav­ní ces­ty zastu­po­val na páteč­ním jed­ná­ní ředi­tel kan­ce­lá­ře spo­leč­nos­ti Vladimír Brzek. Podle jeho slov stát­ní orga­ni­za­ce pro­jekt pod­po­ru­je a nemá žád­né zásad­ní poža­dav­ky nebo pod­mín­ky rea­li­za­ce. „Výhodou je urči­tě orga­ni­zo­va­ná výmal­ba stu­den­ty. Často jsou totiž pod­cho­dy poma­lo­vá­ny spre­je­ry tak, že jejich výtvo­ry musí SŽDC náklad­ně odstra­ňo­vat,“ oko­men­to­val postoj SŽDC Martin Kadrman.
Postoj SŠUP Ústí nad Orlicí pre­zen­to­val vedou­cí obo­ru Grafický design Bohuslav Špaček. Podle něj je, s ohle­dem na vel­kou roz­lo­hu pod­cho­du, nut­né rea­li­zo­vat výmal­bu na eta­py. Do červ­na letoš­ní­ho roku, kdy se kona­jí oslav v rám­ci 125 od zalo­že­ní ško­ly, by moh­la být hoto­vá prv­ní část.
Pro umprum­ku je tako­vá mož­nost vel­mi víta­ná, již v minu­los­ti se ško­la podob­ným způ­so­bem pre­zen­to­va­la v are­á­lu zanik­lé tex­til­ky Perla. „Naši stu­den­ti jsou nápa­dem nad­še­ni a na mal­bu se vylo­že­ně těší. Je to pro ně výzva. Nejdřív si ale musí­me vyjas­nit téma a roz­sah. Od něho se bude odví­jet nákla­do­vost. Termín zahá­je­ní výmal­by odha­du­ji na kvě­ten,“ řekl při jed­ná­ní Bohuslav Špaček.

Absolvent ústecké „umprumky“ září, vyhrál Grafiku roku!

Praha/Ústí n. O. – Ze  Střední ško­ly umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé Ústí nad Orlicí vychá­ze­jí absol­ven­ti, kte­ří se v živo­tě neztra­tí. A nejen to. Řada z nich pokra­ču­je ve stu­diu na vyso­kých umě­lec­kých ško­lách a sbí­ra­jí úspě­chy. Jeden oprav­du výraz­ný zazna­me­nal ve stře­du 15. úno­ra gra­fik a ilu­strá­tor Jakub Bachorík.

Hajlující vlčák zabo­do­val
Sdružení čes­kých uměl­ců gra­fi­ků Hollar sla­ví letos 100 let od zalo­že­ní a již po tři­a­dva­cá­té udí­le­lo Cenu Vladimíra Boudníka za celo­ži­vot­ní pří­nos gra­fi­ce – jejím lau­re­á­tem za rok 2016 se stal letos deva­de­sá­ti­le­tý Karel Malich.
V rám­ci slav­nost­ní­ho veče­ra v praž­ském Clam-Gallasově palá­ci byli oce­ně­ni také uměl­ci v dal­ších kate­go­ri­ích, mezi nimi i stu­den­ti. A prá­vě cenu Simeony Hoškové si odne­sl Jakub Bachorík, stu­dent VŠUP Praha, kte­rý svo­je prv­ní úspě­chy sbí­ral už coby stu­dent orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. Grafika se sty­lo­vým názvem Haf & Hail vznik­la uni­kát­ní tech­ni­kou, jed­ná se totiž o dře­vo­řez moto­ro­vou pilou. „Absolvovali jsme týden­ní workshop a měli jsme vytvo­řit dře­vo­ryt růz­ný­mi nástro­ji – brus­ka­mi, moto­ro­vý­mi pila­mi, hob­lí­ky. Ateliérové zadá­ní v jar­ním semest­ru loň­ské­ho roku zně­lo aktu­ál­ní spo­le­čen­ská nála­da a já jsem se toho cho­pil jako urči­té spo­le­čen­ské son­dy,“ vysvět­lil autor a dopl­nil: „Ztvárnil jsem sku­pi­nu našich spo­lu­ob­ča­nů, kte­rá se účast­ní pro mě veli­ce bizar­ních a buja­rých demon­stra­cí, kde pada­jí hod­ně radi­kál­ní a extré­mis­tic­ké názo­ry. Grafika haj­lu­jí­cí­ho němec­ké­ho ovčá­ka je urči­tým zob­ra­ze­ním extrémistů.“

„Choval se jako pro­fík,“ vzpo­mí­ná uči­tel
Úspěch Jakuba Bachoríka nemohl unik­nout pozor­nos­ti jeho „domov­ské ško­ly“, tedy orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ky“. Na stu­den­ta, kte­rý už jako stře­do­ško­lák sbí­ral jeden úspěch za dru­hým včet­ně vítěz­ství v celo­stát­ní sou­tě­ži Studentský design, vzpo­mí­na­jí jeho vyu­ču­jí­cí rádi. „Jakub je oje­di­ně­lý pří­klad mimo­řád­ně talen­to­va­né­ho a pra­co­vi­té­ho stu­den­ta, kte­rý je sou­čas­ně také skrom­ný, komu­ni­ka­tiv­ní. Nedává oká­za­le naje­vo, že je nej­lep­ší, i když by mohl. Při plně­ní škol­ních úko­lů se cho­val jako pro­fík, kte­rý prá­ce ode­vzdá­val jako prv­ní a sou­čas­ně výbor­ně zpra­co­va­né. A to i teh­dy, když mu zada­ný úkol pří­liš nese­děl a neba­vil ho! Prostě mimo­řád­ný zjev, kte­rý se mezi stu­den­ty téměř nevy­sky­tu­je,“ vyse­kl poklo­nu své­mu býva­lé­mu stu­den­to­vi vedou­cí umě­lec­kých obo­rů SŠUP Jaroslav Habrman.“ Co bych k jeho úspě­chu dodal? Je to vyni­ka­jí­cí výsle­dek, i když zatím „jen“ v kate­go­rii stu­dent. Zas tak pře­kva­pu­jí­cí ale není, zvlášť pro ty, kte­ří Jakuba uči­li nebo jej zna­li,“ dopl­nil ješ­tě aka­de­mic­ký malíř Jaroslav Habrman.