Obor Design oděvů pra­vi­del­ně nava­zu­je spo­lu­prá­ci s fir­ma­mi z Pardubického kra­je. V minu­los­ti to byly napří­klad spo­leč­nost Fibertex a Svitap. Tento rok se k nim při­po­ji­la fir­ma Opatex, kte­rá se zamě­řu­je na tří­dě­ní a pro­dej second­han­do­vé­ho oblečení.

Tématem odě­vá­řů pro ten­to rok je „zero was­te fashi­on”. Studenti se zamě­ři­li na recyk­la­ci odpa­do­vé­ho mate­ri­á­lu prá­vě z fir­my Opatex a jeho dal­ší vyu­ži­tí pro tvor­bu oděvů a mód­ních doplňků.

Navíc došlo k vyu­ži­tí mezi­o­bo­ro­vé spo­lu­prá­ce, pro­to­že do akce byl zapo­jen ate­li­ér Užité foto­gra­fie a kon­cept módy s vyu­ži­tím odpa­do­vé­ho mate­ri­á­lu byl pro­po­jen s mód­ní fotografií.

Focení pro­bí­ha­lo pří­mo v tří­dír­ně oděvů v síd­le spo­leč­nos­ti Opatex v Opatově u Svitav.

Ústí n. O.  – Nebývale sil­ný záži­tek si ze sálu Roškotova diva­dla odnes­li 7. led­na stu­den­ti zdej­ší umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly. V rám­ci kul­tur­ní­ho pro­gra­mu, kte­rý pro ně byl při­pra­ven v čase talen­to­vých při­jí­ma­cích zkou­šek, totiž do Ústí zaví­ta­la Jarmila Doležalová, nedáv­no osm­de­sá­ti­le­tá pamět­ni­ce nacis­tic­ké­ho běs­ně­ní v obci Ležáky. Spolu se svou dce­rou, bada­tel­kou a spi­so­va­tel­kou Jarmilou, se dlou­ho­do­bě věnu­jí prá­vě této pro­ble­ma­ti­ce. Během hodi­ny a půl trva­jí­cí­ho pořa­du sezná­mi­ly stu­den­ty s jedi­neč­ným život­ním pří­bě­hem posled­ní pře­ži­vší i jejích blízkých.

Tři růz­né iden­ti­ty
Role mode­rá­to­ra úter­ní akce se ujal ředi­tel SŠUP Zdeněk Salinger, kte­rý popsal stu­den­tům základ­ní his­to­ric­ký kon­text a oce­nil také posto­je hlav­ní aktér­ky pořa­du. Ta, stej­ně jako její dce­ra, v roce 2016 ukon­či­la své dlou­ho­le­té člen­ství v Českém sva­zu bojov­ní­ků za svo­bo­du na pro­test pro­ti kon­tro­verz­ním roz­hod­nu­tím jeho vede­ní. „Jasně dala naje­vo, že by podob­né orga­ni­za­ce nemě­ly pod­lé­hat poli­tic­kým tla­kům, a za to jí pat­ří obdiv,“ uve­dl Zdeněk Salinger.

Osudy ženy, kte­rá v nece­lých třech letech při­šla prak­tic­ky o veš­ke­ré pří­buz­né, pak při­blí­ži­la dce­ra paní Doležalové. Právě ona je vedou­cí osob­nos­tí nakla­da­tel­ství, jež se zamě­řu­je na pro­duk­ci knih spja­tých s malou výcho­do­čes­kou obcí. Zmínila mimo jiné sku­teč­nost, že posled­ní žijí­cí oby­va­tel­ka Ležáků ztra­ti­la už v útlém věku nejen oba rodi­če, ale také vlast­ní jmé­no. „Narodila se jako Jarmila Šťulíková, ale poslé­ze jí bylo Němci změ­ně­no jmé­no na Camilla Paettel a o svých čes­kých koře­nech se dově­dě­la postup­ně tepr­ve po vál­ce. Dohromady pro­ži­la tři růz­né iden­ti­ty, což je něco zce­la výji­meč­né­ho,“ vylí­či­la pohnu­tý osud své mamin­ky Jarmila Doležalová mlad­ší.
Během výkla­du, v němž se to stu­dent­ský­mi a peda­go­gic­ký­mi dota­zy jen hem­ži­lo, došlo také na osob­nos­ti obou rodi­čů hlav­ní pro­ta­go­nist­ky. Otec Jarmily Doležalové Josef Šťulík se aktiv­ně zapo­jil do pro­ti­na­cis­tic­ké­ho odbo­je a nako­nec se sám dob­ro­vol­ně vydal gesta­pu, aby zabrá­nil vyhla­ze­ní neda­le­ké ves­ni­ce Včelákov. Marie Šťulíková, podob­ně jako ostat­ní ležác­ké ženy, se kon­ce vál­ky nedo­ži­la a zemře­la v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře Osvětim.
Zasloužený potlesk pro vzác­nou návště­vu dopro­vo­dil závě­reč­ným komen­tá­řem Zdeněk Salinger. „Příběh paní Doležalové nám uka­zu­je, že se his­to­rie podob­ná této již roz­hod­ně nesmí opa­ko­vat. A doklá­dá také to, že bychom si měli vážit vlast­ní­ho živo­ta ve svo­bod­né spo­leč­nos­ti, přes­to­že se nám čas­to jeví jako samo­zřej­mý,“ podotkl ředi­tel ústec­ké umprumky.

Čtvrtou z cel­kem dese­ti naplá­no­vých před­ná­šek má po úter­ku na kon­tě cyk­lus “Umění – lás­ka na celý život”. Pedagožky orlic­ko­útec­ké umprum­ky Jitka Kuběnková a Marie Uhlířová nabí­ze­jí kun­sthis­to­ric­ká setká­ní širo­ké veřej­nos­ti již sed­mým rokem, jejich úsi­lí již podru­hé pod­po­řil kole­ga z ost­rav­ské umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly Jiří Hrdina. A svým oso­bi­tým poje­tím pří­cho­zí v úte­rý 17. pro­sin­ce roz­hod­ně zaujal.

Kde chle­ba ješ­tě ješ­tě darem

“Je sou­čas­né umě­ní oprav­du umě­ním? Nezapomněli jsme na to důle­ži­té? Upéct chle­ba, opra­vit boty, poba­vit se se sou­se­dy. O tom, co je důle­ži­té, o Uzbekistánu, kde má ješ­tě řemes­lo zla­té dno, o tom všem byla moje dneš­ní před­náš­ka,” glo­so­val autor obsah s výraz­ně ces­to­va­tel­skou pří­chu­tí. “Lidé ces­tu­jí už po sta­le­tí po celém svě­tě. Svůj život tak obo­ha­cu­jí nejen o nové zna­los­ti a vědo­mos­ti, ale také pře­jí­ma­jí z kul­tu­ry a nábo­žen­ství to, co dělá jejich živo­ty bohat­ší a hod­not­něj­ší,” dodal ješ­tě Jiří Hrdina.

Po vánoč­ní před­náš­ce se před­náš­ko­vý cyk­lus zno­vu roz­je­de 14 led­na. V prv­ním novo­roč­ním pořa­du se Jitka Kuběnková podí­vá na “zub” mis­trům němec­ké­ho rene­sanč­ní­ho malířství. 

Ani letos nám neu­nik­lo jed­no z oce­ně­ní v sou­tě­ži Mladý talent Pardubického kra­je. Po oděv­ní návr­hář­ce Petře Novákové, kte­rá se do pres­tiž­ní­ho výbě­ru oce­ně­ných dosta­la loni, se 9. pro­sin­ce to samé poved­lo absol­vent­ce obo­ru Grafický design Denise Váňové.
Denisa nyní pokra­ču­je ve stu­diu na Západočeské uni­ver­zi­tě v Plzni a v sále Jana Kašpara v Pardubicích pře­vza­la oce­ně­ní z rukou rad­ních Hany Štěpánové a Bohumila Bernáška. Laureátům pobla­ho­přál také vedou­cí kraj­ské­ho odbo­ru škol­ství Martin Kiss.
Denisa Váňová v posled­ní době sbí­rá jed­no oce­ně­ní za dru­hým, je mimo jiné nosi­tel­kou Počinu měs­ta Ústí nad Orlicí za rok 2018 a drži­tel­kou hlav­ní ceny za Národní stu­dent­ský design v juni­or­ské kate­go­rii.
Foto: Zdeněk Salinger 

Ústí n. O. – Za obrov­ské­ho zájmu veřej­nos­ti zača­la ve čtvr­tek 3. pro­sin­ce dal­ší výsta­va malíř­ky, ilu­strá­tor­ky, někdej­ší stu­dent­ky a v sou­čas­nos­ti již peda­gož­ky orlic­ko­ús­tec­ké umprum­ky Veroniky Bílkové. Opět po roce pre­zen­tu­je svá díla v gale­rii Malé scé­ny, ten­to­krát se jed­ná o ple­né­ro­vé mal­by z letoš­ní­ho léta, kdy mla­dá uměl­ky­ně tvo­ři­la v Rumunsku, Francii či Itálii. Hlavní pro­ta­go­nist­ka čtvr­teč­ní­ho veče­ra obsta­ra­la také hudeb­ní dopro­vod akce spo­lu se svým kole­gou Vladimírem Daťkou. Výstavu Léto19, jež zahr­nu­je řadu kra­ji­no­ma­leb či archi­tek­tu­ry, může­te v Malé scé­ně navští­vit do kon­ce letoš­ní­ho roku.

Foto: Lukáš Prokeš

Ústí n. O. – Na orlic­ko­ús­tec­ké „umprum­ce“ je živo i během prázd­nin. V pořa­dí již čtvr­tý roč­ník prázd­ni­no­vé­ho tábo­ra, kte­rý se pod názvem Setkání s tech­ni­kou a pří­rod­ní­mi věda­mi koná od roku 2014, opět při­lá­kal děti ško­lou povin­né. Tentokrát jich byly čty­ři desít­ky a v roz­me­zí 10.–14. čer­ven­ce pro ně byl při­pra­ven boha­tý program.

Od umě­ní po robo­ti­ku
Akce, kte­rá vznik­la jako jeden z výstu­pů pro­jek­tu Podpora pří­ro­do­věd­né­ho a tech­nic­ké­ho vzdě­lá­vá­ní v Pardubickém kra­ji, pomá­há pro­pa­go­vat boha­té akti­vi­ty  ško­ly, jež si před nedáv­nem při­po­mně­la 125 let od své­ho zalo­že­ní. Každý z účast­ní­ků si mohl vybrat tři oblas­ti, kte­rým se v prů­bě­hu pěti­den­ní­ho tábo­ra věno­val. „Některé z nich sou­vi­se­ly pří­mo s jed­not­li­vý­mi obo­ry ško­ly, zařa­di­li jsme ale také dal­ší. Například v úte­rý 11. čer­ven­ce všech­na děv­ča­ta zaví­ta­la do fir­my pana Velebného, kde se sezná­mi­la s tvor­bou vyší­va­ných pra­po­rů, vla­jek či cír­kev­ních rouch. Mohla tak na vlast­ní oči vidět, jak tako­vé výrob­ky vzni­ka­jí a jak slo­ži­tý pro­ces to je,“ při­blí­ži­la jed­nu z akti­vit vyu­ču­jí­cí Jana Nagyová, kte­rá se na pořá­dá­ní tábo­ra podí­le­la.
Zatímco chlap­ce vět­ši­nou nalá­ka­ly blo­ky zamě­ře­né na zákla­dy robo­ti­ky a auto­ma­ti­za­ce či prá­ci v nástro­jár­ně, pro dív­ky byly atrak­tiv­ní zejmé­na tex­til­ní tech­ni­ky, šití jed­no­du­chých oděvů, kur­zy mal­by a kres­by, zákla­dy kniž­ní vaz­by a tis­ko­vé tech­ni­ky či tvor­ba z papí­ru a lepen­ky. V nabíd­ce ale nechy­bě­lo ani zpra­co­vá­ní digi­tál­ní foto­gra­fie či zkou­má­ní pří­rod­ních jevů pomo­cí moder­ní­ho vyba­ve­ní, jímž ško­la dis­po­nu­je. „Téměř ze všech pra­co­višť si účast­ní­ci odnes­li vlast­no­ruč­ně zho­to­ve­né výrob­ky, kte­rý­mi se moh­li pochlu­bit doma,“ dopl­ni­la zají­ma­vost Jana Nagyová.

Za rok zno­vu
Rostoucí zájem dětí a jejich rodi­čů dává tušit, že je pro ně podob­ný typ tábo­ra v čase prázd­nin víta­ný. Svoji roli hra­jí také zane­dba­tel­né finanč­ní nákla­dy. „Pět dní plných zába­vy se moh­lo usku­teč­nit pře­de­vším díky pří­z­ni spon­zo­rů, nákla­dy pro účast­ní­ky tak byly mini­mál­ní. Všem soci­ál­ním part­ne­rům, kte­ří tuto akci pod­po­ři­li, pat­ří vel­ké podě­ko­vá­ní,“ uved­la  Jana Nagyová z peda­go­gic­ké­ho sbo­ru SŠUP a doda­la: „Podle ohla­sů z řad žáků i rodi­čů může­me říci, že i letoš­ní let­ní tábor se vyda­řil. Věříme, že podob­ná akce se, už popáté, usku­teč­ní i v příš­tím škol­ním roce.“
Setkání s tech­ni­kou a pří­rod­ní­mi věda­mi  je sou­čás­tí pro­ce­su udr­ži­tel­nos­ti pro­jek­tu CZ.1.07/1.1.00/44.0012 ” Podpora pří­ro­do­věd­né­ho a tech­nic­ké­ho vzdě­lá­vá­ní v Pardubickém kraji”.

Foto: Ján Nagy