Další focení v Hernychově vile

Další focení v Hernychově vile

Další focení v Hernychově vile

Jednou ze sil­ných strá­nek ústec­ké umprum­ky je mož­nost spo­lu­prá­ce mezi jed­not­li­vý­mi výtvar­ný­mi obo­ry. Důkazem je mimo jiné opě­tov­né foto­gra­fo­vá­ní v pře­krás­ných pro­sto­rách seces­ní Hernychovy vily, kte­rou spra­vu­je Městské muze­um v Ústí nad Orlicí, pří­spěv­ko­vá orga­ni­za­ce Města Ústí nad Orlicí.

Akce se kona­la v rám­ci hodin před­mě­tu Styling, kte­ré je vyu­čo­ván ate­li­é­rem Design oděvů. Fotodokumentaci pak poři­zo­va­li stu­den­ti obo­ru Užitá foto­gra­fie a média.

Spolupráce obo­rů se usku­teč­ni­la díky finanč­ní pod­po­ře z Operačního pro­gra­mu Jana Amose Komenského spo­lu­fi­nan­co­va­né­ho Evropskou unií.

Foto: archiv SŠUP

Umprumka hned dvakrát otevřela dveře

Umprumka hned dvakrát otevřela dveře

Umprumka hned dvakrát otevřela dveře

Čas ode­vzdá­vá­ní při­hlá­šek na střed­ní ško­ly se neú­pros­ně blí­ží, pro umprum­ku ide­ál­ní čas na otví­rá­ní dve­ří! Zájemci o stu­di­um někte­ré­ho z pěti­ce výtvar­ných obo­rů jedi­né střed­ní umě­lec­ké ško­ly v Pardubickém kra­ji moh­li oba její are­á­ly v Zahradní i Špindlerově uli­ci navští­vit v pátek 13. a sobo­tu 14. říj­na. A nápor byl zejmé­na prv­ní den obrovský!

Připraveny byly expo­zi­ce ke všem umě­lec­kým stu­dij­ním pro­gra­mům (Grafický design, Interiérový a tex­til­ní design, Design oděvů, Užitá foto­gra­fie a média, Design pro­duk­tů a oba­lů). Více infor­ma­cí se moh­li dozvě­dět také adep­ti stu­dia obo­ru Reklama a pro­pa­ga­ce, o kte­rý je v posled­ních letech opět zvý­še­ný zájem.

Ti ze ško­lá­ků, kte­ří to mys­lí s budouc­nos­tí na umprum­ce váž­ně, mohou vyu­žít rov­něž pří­prav­né kur­zy z mal­by a kres­by. Zájem o ně je však tra­dič­ně vyso­ký, v polo­vi­ně říj­na zbý­va­la posled­ní vol­ná mís­ta. Talentové při­jí­ma­cí zkouš­ky se budou konat začát­kem led­na příští­ho roku, obor Reklama a pro­pa­ga­ce pak spa­dá pod celo­stát­ní při­jí­ma­cí říze­ní v dub­nu 2024.

Bronz hned na úvod školního roku 

Bronz hned na úvod školního roku 

Bronz hned na úvod školního roku 

Více než pří­jem­ný začá­tek škol­ní­ho roku pro­žil ate­li­ér oděv­ní­ho desig­nu ústec­ké umprum­ky. Loňské 3. a 4. roč­ní­ky se 8. září zúčast­ni­ly celo­stát­ní sou­tě­že pro základ­ní a střed­ní ško­ly Oděv a tex­til, jejíž jubi­lej­ní 10. roč­ník hos­ti­la Technická uni­ver­zi­ta v Liberci. 

Obor Design oděvů, kte­rý má z pěti­ce výtvar­ných obo­rů SŠUP nejdel­ší tra­di­ci a nava­zu­je na boha­tou tex­til­ní his­to­rii ško­ly, se těší ros­tou­cí­mu zájmu. Pod „tak­tov­kou“ vedou­cí peda­gož­ky ate­li­é­ru Kateřiny Sýkorové sou­tě­ži­lo v Liberci cel­kem šest kolek­cí a naši zástup­ci se roz­hod­ně neztra­ti­li. Nejlepšího umís­tě­ní dosáh­la v nabi­té kate­go­rii zdo­be­ní oděvů dvo­ji­ce nyní již absol­ven­tek SŠUP Zuzana Zemanová, Barbora Kysilková – mezi dva­cít­kou kolek­cí skon­či­la jejich La femi­ni­té tře­tí! Za zmín­ku sto­jí také jed­no šes­té a dvě sed­má mís­ta, kte­rá odbor­ná poro­ta sou­tě­ží­cím z ústec­ké ško­ly při­řkla (kolek­ce Santiniho pouť – autor­ka Markéta Dušková, Santini´s Legacy – autor­ka Daniela Poláčková, Seduce and Destroy – autor­ka Anna Knická). „Že veze­me medai­lo­vé umís­tě­ní, je samo­zřej­mě krás­ný úspěch. Všem našim zástup­cům pat­ří podě­ko­vá­ní za repre­zen­ta­ci ško­ly,“ dopl­ni­la vedou­cí výpra­vy Kateřina Sýkorová. 

Foto: archiv SŠUP 

První žena v čele umprumky: ředitelnu nepoznáte

První žena v čele umprumky: ředitelnu nepoznáte

První žena v čele umprumky: ředitelnu nepoznáte

Od roku 1892 až do letoš­ní­ho červ­na oslo­vo­va­li stu­den­ti a peda­go­go­vé ústec­ké tex­til­ky i umprum­ky své­ho nad­ří­ze­né­ho výhrad­ně „pane ředi­te­li“. To se ale nyní mění. Vedení ško­ly s nejdel­ší tra­di­cí ve měs­tě pře­jí­má Martina Novozámská. Po dva­nác­ti letech od prv­ní odu­če­né hodi­ny v Ústí ji čeká vel­ká výzva: k vede­ní foto­gra­fic­ké­ho ate­li­é­ru při­bra­la od začát­ku srp­na i „zby­tek“. A změ­ny pozná­te, hned jak ote­vře­te vstup­ní dve­ře are­á­lu v Zahradní uli­ci. „Ráda hle­dám alter­na­tiv­ní řeše­ní a udě­lat za málo peněz hod­ně muzi­ky mi při­jde jako dob­rá výzva,“ hovo­ří novo­pe­če­ná ředi­tel­ka SŠUP o tom, co vět­ši­na jejích kole­gů den­ně prožívá.

 

Historicky prv­ní žena-ředi­tel­ka umprum­ky, jak to zní? A bude to vel­ká změ­na pro její fun­go­vá­ní?

Především to vní­mám jako vel­kou odpo­věd­nost a záva­zek vůči těm, kte­ří mě pod­po­ro­va­li a věří mi. Nejen prv­ní žena ve vede­ní naší ško­ly, ale také prv­ní ředi­tel, kte­rý pochá­zí z její umě­lec­ké čás­ti. To je fakt, kte­rý asi v peda­go­gic­kém sbo­ru rezo­no­val víc.

Zrálo ve vás roz­hod­nu­tí kan­di­do­vat dlou­ho? A co všech­no výbě­rovému říze­ní před­cházelo?

Byl to doce­la dlou­hý pro­ces od chví­le, kdy za mnou kole­go­vé s tím­to návrhem při­šli popr­vé. A počá­teč­ní reak­ce bylo roz­hod­né ne.  To bylo víc jak rok před kon­kur­zem, od té doby to bylo hod­ně pře­mýš­le­ní a zva­žo­vá­ní pro a pro­ti. Naše ško­la je tako­vý slo­ži­tý a křeh­ký orga­nis­mus, že jsem o ni v jed­nu chví­li dosta­la strach.

Z čeho plynul?

Řada odbor­ných peda­go­gů dojíž­dí z vět­ší vzdá­le­nos­ti a děla­jí to pro­to, že ško­lu a pře­de­vším žáky mají rádi, prá­ce je baví a napl­ňu­je. Zároveň se mno­zí z nich věnu­jí vol­né tvor­bě i zakáz­kám. Tento sys­tém fun­go­vá­ní je mno­hem čas­těj­ší u vyso­kých škol a při nevhod­ném zása­hu by se celý mohl sesy­pat jako dome­ček z karet.

Je tedy slo­ži­té „uří­dit“ roz­ma­ni­tou umprumku?

Protichůdná sklad­ba obo­rů a dvě budo­vy s poměr­ně jas­ným roz­dě­le­ním mezi umě­lec­ké a vše­o­bec­né peda­go­gy vzá­jem­né­mu pocho­pe­ní moc nena­hrá­vá. Pokusit se tyto dva svě­ty při­blí­žit je urči­tě jed­na z nej­vět­ších výzev. Zároveň jsem si uvě­do­mo­va­la, že ško­lu poměr­ně dob­ře znám, s její­mi pozi­ti­vy i nedu­hy, a vím, kde bych ji ráda za pár let vidě­la. Že je potře­ba, aby její smě­řo­vá­ní už udá­val někdo, kdo rozu­mí pře­va­žu­jí­cím umě­lec­kým obo­rům. Poslední a roz­ho­du­jí­cí byl nako­nec fakt, že stá­va­jí­cí vede­ní si se mnou spo­lu­prá­ci doká­za­lo představit.

Ve ško­le peda­go­gic­ky působíte od roku 2011, změ­ni­lo se od té doby z vaše­ho pohle­du hod­ně?

Určitě si ško­la postup­ně budu­je pověst kva­lit­ní umě­lec­ké ško­ly a má tím pádem sluš­ný zájem ucha­ze­čů. Celkem se daří na jed­not­li­vé obo­ry zís­ká­vat odbor­ní­ky, pro kva­lit­ní výu­ku je to nezbyt­né.  Posledních osm let jsem uči­la na ate­li­é­rech ve Špindlerově uli­ci, a když jsem se teď zača­la více pohy­bo­vat v hlav­ní budo­vě na Zahradní uli­ci, uvě­do­mi­la jsem si, jak neměn­né zde někte­ré věci z čás­ti byly. Tady nará­ží­me na fakt, že jsem z toho umě­lec­ké­ho hníz­da, a moc dob­ře si uvě­do­mu­ji, jak na ucha­ze­če pro­stře­dí musí půso­bit. Přitom prá­vě výzdo­ba cho­deb i uče­ben je z těch lev­ných změn, kaž­dý rok naši žáci vytvo­ří tolik zají­ma­vých prací.

V posled­ních letech jste ved­la nejmlad­ší z pěti­ce umě­lec­kých ate­liérů – foto­gra­fický. Zájem o něj je mezi stu­den­ty poměr­ně sta­bil­ní, jak si pod­le vás vede?

Myslím, že dob­ře. Když jsem nastu­po­va­la, o obo­ru sko­ro nikdo nevě­děl a muse­li jsme pořá­dat něko­lik kol při­jí­ma­cí­ho říze­ní, aby se napl­ni­la sku­pi­na dese­ti žáků. Teď máme poměr­ně sta­bil­ní počet ucha­ze­čů a těší mě, že už nás občas někdo zařa­dí jako alter­na­ti­vu k umě­lec­ké ško­le v Brně či Praze. Dobrým vodít­kem je úspěš­nost našich absol­ven­tů v při­jí­ma­cím říze­ní na kva­lit­ní vyso­ké ško­ly ať už na foto­gra­fic­ký, či fil­mo­vý obor. Myslím, že žáky a konec­kon­ců i uči­te­le nej­ví­ce baví pro­jek­ty, ve kte­rých spo­ju­je­me foto­gra­fii, video i grafiku.

Pokud bys­te měla před­sta­vit svo­ji kon­cep­ci roz­vo­je ško­ly veřej­nos­ti, na co bys­te dala nej­vět­ší důraz?

Pokud se bude­me bavit o širo­ké veřej­nos­ti, tak dát vůbec vědět o exis­ten­ci naší ško­ly. Pro řadu lidí z Ústí a oko­lí jsme pořád tex­til­ka. To není špat­ně, ško­la měla více jak sto­le­tou his­to­rii, ale je potře­ba její obraz dopl­nit o sou­čas­nou podo­bu. Pokud jsme se bavi­li o vizu­ál­ní strán­ce pro­stře­dí, ve kte­rém všich­ni na ško­le fun­gu­je­me, sou­vi­sí s tím i poměr­ně vel­ká zahra­da u hlav­ní budo­vy. Ráda bych ji ote­vře­la nejen pro peda­go­gy a žáky jako odpo­čin­ko­vou zónu, ale zahra­da pří­mo vyzý­vá k exte­ri­é­ro­vým výsta­vám, zapo­je­ní žáků do péče o ni v rám­ci hodin eko­lo­gie. Jsou ško­ly, kte­ré mají i ven­kov­ní učebnu.

Nosíte v hla­vě i dal­ší nápady?

Nápadů a inspi­ra­cí je mno­ho, ale chce to krok za kro­kem, od jed­no­du­ché­ho ke slo­ži­těj­ší­mu a hlav­ně pro tyto nápa­dy nadchnout ostat­ní. Mezi dal­ší body urči­tě pat­ří gran­ty a mezi­ná­rod­ní pro­jek­ty, pře­de­vším Erasmus. Mému před­chůd­ci se loni v zimě poda­ři­lo ško­lu zapo­jit do šab­lon, všich­ni vidí­me, jak to někte­ré nápa­dy zjednoduší.

Jeden jedi­ný člo­věk může jen těž­ko řídit kolos číta­jí­cí bez­má­la 400 stu­den­tů, 100 zaměst­nan­ců a řadu budov. Kdo budou vaši nej­bliž­ší spo­lu­pra­cov­níci?

V pozi­ci zástup­ky­ně zůsta­vá Hanka Havlová, dob­rá duše naší ško­ly, kte­rá řeší jak peda­go­gic­ké, tak stu­dij­ní zále­ži­tos­ti. Zástupcem pro výtvar­né obo­ry se stá­vá Bohouš Špaček, dlou­ho­le­tý vedou­cí gra­fic­ké­ho desig­nu. To jsou asi dva nave­nek nej­vi­di­tel­něj­ší lidé. Spolupracovníků, kte­ří zajiš­ťu­jí chod budov, tech­nic­ké i eko­no­mic­ké zále­ži­tos­ti, je ale samo­zřej­mě chci zapo­jit mno­hem více peda­go­gů, prv­ní schůz­ky už máme za sebou.

Většina peda­gogů v létě uží­va­la zaslou­že­nou dovo­le­nou, což pro vás tak úpl­ně nepla­ti­lo. Co všech­no jste absol­vo­va­la před star­tem nové­ho škol­ní­ho roku?

První věc byla pře­dě­lá­ní ředi­tel­ny a sbo­rov­ny.  Prosvětlení, nová výzdo­ba. Ale aby nedo­šlo k mýl­ce, kro­mě barev a mate­ri­á­lu na kula­tý stůl, kte­rý je vyro­be­ný své­po­mo­cí, se nic nové­ho neku­po­va­lo. Pár veče­rů manu­ál­ní prá­ce a skřín­ky ze sbo­rov­ny nejsou k pozná­ní. Mimochodem byly vyro­be­ny v národ­ním pod­ni­ku Klementa Gottwalda v roce 1976. (smě­je se) Pracovní stůl, žid­li a část kvě­tin jsem si při­vez­la své, potře­bu­ji pra­co­vat v pří­jem­ném pro­stře­dí. Jinak to bylo samo­zřej­mě spous­ta prá­ce s pře­dá­ním všech doku­men­tů, regis­tra­cí, nasta­ve­ní spo­lu­prá­ce s nej­bliž­ší­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky. Zřídili jsme kme­no­vé učeb­ny, tak­že cel­ko­vě měli pro­voz­ní zaměst­nan­ci hod­ně prá­ce a pat­ří jim dík, že jsme vše stih­li. S insta­la­ce­mi pra­cí na chod­bách pomoh­la řada kolegů.

Kdybyste měla vyty­čit dej­me tomu pět nej­vý­raz­něj­ších pri­o­rit svého prv­ní­ho obdo­bí, jaké by to byly?

Jednu z mož­nos­tí vět­ší­ho vzá­jem­né­ho pocho­pe­ní vidím tře­ba v pra­vi­del­né pre­zen­ta­ci pra­cí žáků v budo­vě na Zahradní uli­ci. Pro žáky to samo­zřej­mě bude změ­na, pře­ce jen mají rádi méně for­mál­ní pro­stře­dí na ate­li­é­rech. Zároveň tyto pra­vi­del­né klau­zur­ní dny pro 3. a 4. roč­ník zajis­tí obmě­nu pra­cí na chodbách.

Budu usi­lo­vat o lep­ší komu­ni­ka­ci s rodi­či hned po nástu­pu stu­den­tů do prv­ní­ho roč­ní­ku. V ate­li­é­ru foto­gra­fie jsme napří­klad, zpra­vi­dla v říj­nu, pořá­da­li sezna­mo­va­cí večer. Přece jen je pře­chod na střed­ní pro žáky i rodi­če vel­ká změ­na. Diskuse o vše­mož­ných úska­lích byla vždy pří­nos­ná a po pár týd­nech ve ško­le se už měli na co ptát.

Granty a mezi­ná­rod­ní pro­jek­ty s mož­nos­tí vyces­to­vat pova­žu­ji také za důle­ži­té, pře­ce jen jsme regi­o­nál­ní ško­la a mno­ho žáků nikde v zahra­ni­čí nebylo.

A co se týká čis­tě peda­go­gic­kých věcí?

Například zave­de­ní kme­no­vých uče­ben tak, aby v nich pro­bí­ha­la vět­ši­na teo­re­tic­ké výu­ky po celé čty­ři roky. Teprve potom budou mít žáci chuť s pro­stře­dím něco dělat. Pokud ve svých tří­dách trá­vi­li čty­ři hodi­ny týd­ně, k žád­né­mu zve­le­bo­vá­ní je to moti­vo­vat nemohlo.

Dále z vlast­ní zku­še­nos­ti vím, jak je důle­ži­tá mezi­před­mě­to­vá návaz­nost výu­ky, samot­nou mě to vel­mi baví a ráda bych někte­rá téma­ta a mož­nos­ti změ­ny ote­vře­la v dis­ku­si s kolegy.

Také bych ráda roz­ma­ni­těj­ší odpo­led­ní vyži­tí pře­de­vším pro žáky z inter­ná­tu. Máme kur­zy lito­gra­fie, loni jsem obno­vi­la fil­mo­vý semi­nář. Možná by se nabí­zel dru­hý jazyk, kte­rý u nás čás­ti ucha­ze­čů chybí.

Chystáte nějaké výrazné změ­ny, co se týká obo­rové sklad­by ško­ly? Zůstane zacho­vá­na, nebo počí­tá­te s úpravami?

V obo­ro­vé sklad­bě čeká naši ško­lu hod­ně změn. Především už nemá­me dva roky žáky ve stro­jí­ren­ských obo­rech, dal­ší postup budu v prů­bě­hu pod­zi­mu kon­zul­to­vat se zři­zo­va­te­lem. Zároveň počí­tám s roz­ší­ře­ním nabíd­ky u gra­fi­ků, kde nao­pak máme sta­bil­ně nej­vět­ší pře­tlak uchazečů.

Určitě nej­čas­tě­ji sklo­ňo­vané téma ve vzta­hu k roz­vo­ji umprum­ky jsou nové ate­liéry ško­ly v are­á­lu Perly. Mluví se o nich už víc než deset let, jen­že… Můžete při­blí­žit aktu­ál­ní stav a vyhlíd­ky do budoucna?

O nových ate­li­é­rech se mlu­ví snad celou dobu, co tady půso­bím, a je ško­da, že neby­lo mož­né rea­li­zo­vat návrh se zakom­po­no­vá­ním původ­ní industri­ál­ní budo­vy. Během letoš­ní­ho pod­zi­mu by mělo být jas­no. Pokud se budou sta­vět, čeká mě dost prá­ce. Pokud ne, tak ješ­tě víc, neboť setr­vá­ní ve stá­va­jí­cích ate­li­é­rech je bez inves­tic nemožné.

Co se týče inves­tic obec­ně, nosí­te v hla­vě spí­še ty velké, ane­bo si mys­lí­te, že se pozi­tiv­ní změ­ny dají dělat i ces­tou drob­nos­tí?

Ve své pod­sta­tě jsem člo­věk cel­kem skrom­ný, ráda hle­dám alter­na­tiv­ní řeše­ní a udě­lat za málo peněz hod­ně muzi­ky mi při­jde jako dob­rá výzva. Kvalitní ško­lu stej­ně děla­jí pře­de­vším její zaměst­nan­ci a pří­jem­né, přá­tel­ské a ote­vře­né pra­cov­ní pro­stře­dí, kva­lit­ní a nad­še­ní peda­go­go­vé, kte­ří doká­ží nadchnout své žáky. Občas lze udě­lat z nedo­stat­ku před­nost a v rám­ci někte­rých odbor­ných před­mě­tů zapo­jit žáky. Určitě nás čeká dis­ku­se nad počí­ta­čo­vým vyba­ve­ním ve ško­le, vzhle­dem k neu­stá­le se zvy­šu­jí­cí nároč­nos­ti gra­fic­kých pro­gra­mů je to neko­neč­ný koloběh obmě­ny. Plány mám, ale je to opět o dis­ku­si a zvá­že­ní všech mož­ných řešení.

V čem osob­ně spat­řu­je­te nej­vět­ší poten­ciál ško­ly? Mám na mys­li tako­vý, kte­rý by oslo­vil budou­cí stu­den­ty, potaž­mo jejich rodiče.

V neu­stá­le se zvy­šu­jí­cí kva­li­tě odbor­né výu­ky a indi­vi­du­ál­ním pří­stu­pu, to je mys­lím hlav­ní pozi­ti­vum naší ško­ly. Díky polo­ze měs­ta na hlav­ní želez­nič­ní tra­ti je jed­no­duš­ší zís­kat odbor­ní­ky ze vzdá­le­něj­ších míst a dou­fám, že to bude pla­tit i pro žáky. Věřím, že se sta­ne­me dobrou alter­na­ti­vou pro praž­ské a brněn­ské školy.

 

Foto: Martin Rýznar

Zahajujeme nový školní rok s novou paní ředitelkou!

Zahajujeme nový školní rok s novou paní ředitelkou!

Zahajujeme nový školní rok s novou paní ředitelkou!

Dlouho oče­ká­va­ný den je tady! Čtvrtého září bylo ve zna­me­ní zahá­je­ní nové­ho škol­ní­ho roku, pro naši umprum­ku zvlášť výji­meč­né. Poprvé v ději­nách ško­ly totiž její stu­den­ty víta­la novo­pe­če­ná ředi­tel­ka. Martina Novozámská, kte­rá je záro­veň vedou­cí ate­li­é­ru foto­gra­fie a médií, pozdra­vi­la během úvod­ní­ho dne všech­ny nové prvá­ky – z obo­ru Reklama a pro­pa­ga­ce v hlav­ním are­á­lu na Zahradní, stu­den­ty pěti výtvar­ných obo­rů pak v budo­vě ate­li­é­rů na Špindlu. Zde byla pro ně při­pra­ve­na také pro­jek­ce stu­dent­ských fil­mů, kte­ré v ate­li­é­rech umprum­ky vytvo­ři­li její stu­den­ti a absolventi.

Na textilku nastoupil v osmnácti. Nyní se jako ředitel loučí

Na textilku nastoupil v osmnácti. Nyní se jako ředitel loučí

Na textilku nastoupil v osmnácti. Nyní se jako ředitel loučí

JAN POKORNÝ

Ústí n. O. – Poslední pod­pi­sy v ředi­tel­ské kolon­ce na vysvěd­če­ní sti­hl 30. červ­na. Za rok už najdou stu­den­ti orlic­ko­ús­tec­ké umprum­ky na stej­ném doku­men­tu pod­pis jeho nástup­ky­ně. Nyní se ZDENĚK SALINGER těší na zaslou­že­ný odpo­či­nek, po 46 letech na tex­til­ce, poslé­ze SŠUP, jis­tě prá­vem. Náročná por­ce? „Ale hezká!“ říká na kon­ci pro­fes­ní­ho maratonu.

Když člo­věk ví, že letoš­ní pře­dá­vá­ní vysvěd­če­ní bylo po desít­kách let jeho posled­ní, co se mu honí hlavou?

Úleva, smu­tek, ale i radost.

Co z toho nejvíc?

To bude tak na stej­né úrov­ni. (usmí­vá se)

Z čeho pra­me­ní úle­va, je ředi­tel­ský úděl těžký?

Velmi jed­no­du­še řeče­no, není to leh­ké. A bylo to urči­tě těž­ší, než jsem si v roce 2017 při nástu­pu do funk­ce před­sta­vo­val. Na mys­li mám pře­de­vším nesku­teč­ný nárůst administrativy.

Váš před­chůd­ce Zdeněk Rössler pro­ve­dl ško­lu vel­kou pro­mě­nou, ať už šlo o stě­ho­vá­ní odbor­né výu­ky z Hnátnice, nebo cel­ko­vou rekon­struk­ci hlav­ní­ho are­á­lu v Zahradní uli­ci. Vy jste zase musel umprum­ku uří­dit v době covidu.

Nikdy by mě nena­padlo, že něco podob­né­ho zaži­ju. Teď už vzpo­mí­nám v kli­du, začát­ky neby­ly vůbec jed­no­du­ché. Myslím ale, že po úvod­ních těž­kos­tech s podo­bou distanč­ní výu­ky jsme situ­a­ci rozum­ně zvlád­li. Máme to za sebou, tedy snad!

Pandemii bohu­žel vystří­da­la vál­ka a s ní také pro­blémy s ener­gi­e­mi. Už se poda­ři­lo situ­a­ci stabilizovat?

Nějakou jis­to­tu máme, doká­že­me před­po­klá­dat hra­ze­ní spo­tře­by energií.

Určitě bychom ale měli zmí­nit také pozi­ti­va a není jich za šest let málo.

Na prv­ním mís­tě urči­tě úspě­chy našich žáků pod­po­ře­né výko­ny peda­go­gů zejmé­na výtvar­ných obo­rů. A těch úspě­chů je nepočítaně.

A co se týká ško­ly samotné?

Velkou rados­tí jsou dvě eta­py rekon­struk­ce spor­tov­ní haly v hod­no­tě při­bliž­ně sed­mi mili­o­nů korun. Třímilionové inves­ti­ce se v roce 2019 dočka­la i hlav­ní kotel­na are­á­lu v Zahradní uli­ci. Zvládli jsme také obno­vy dvou počí­ta­čo­vých uče­ben a před­po­klá­dám, že ten­to trend bude pokračovat.

Ta vůbec nej­zá­sad­něj­ší inves­ti­ce, výstav­ba nových ate­li­é­rů v část­ce kolem 200 mili­o­nů korun, na svo­ji rea­li­za­ci stá­le čeká. Jak dlou­ho ještě?

Po dese­ti letech jsou ate­li­é­ry už koneč­ně na obzo­ru. Jsem pře­svěd­čen, že drob­né majet­ko­vé nesho­dy se poved­lo vyře­šit a bude dodr­žen stá­va­jí­cí záměr. A že v úno­ru 2024 začne výstavba.

Ať bude­te tou dobou ve ško­le ješ­tě čin­ný, či niko­liv, těší­te se na pro­hlíd­ku nových prostor?

Určitě a prů­běh výstav­by budu bed­li­vě sledovat!

Po šes­ti letech ve funk­ci je jis­tě na mís­tě urči­tá osob­ní sebe­re­flexe. Je něco, co bys­te dnes udě­lal jinak?

Upřímně říkám, že těch věcí by neby­lo málo. Ale co je udě­lá­no, je dáno, nic nelze vrá­tit. Co jsem udě­lal, udě­lal jsem rád a v dob­ré víře.

Pokud se zamě­ří­me na budouc­nost umprum­ky, čis­tě řečí čísel se zdá, že bude spí­še umě­lec­ké než prů­mys­lo­vá. Nebo se pletu?

Pochopitelně sou­čas­ná situ­a­ce je pro mne tro­chu smut­ná, mul­ti­funk­ce ško­ly začí­ná poma­lin­ku ustu­po­vat. Ale doba tako­vá je a není mož­né tříš­tit síly na více­ro obo­rů. Musíme udr­žet ško­lu tím, co ji posu­nu­je nyní, a to jsou umě­lec­ko­ře­me­sl­né obory.

Stejně jako váš před­chůd­ce jste pro­fes­ně „tex­ti­lák“, spja­tý s boha­tou tra­di­cí měs­ta i jeho vzdě­lá­vá­ní, přes­to tuto sku­teč­nost akceptujete?

Lehký povzdech, ale jde o budouc­nost ško­ly, ne nostalgii.

Nahrává tomu zájem o všech pět výtvar­ných oborů?

V posled­ních letech je oprav­du sta­bil­ně vyso­ký, a pokud se poda­ří do nabíd­ky při­dat ješ­tě dal­ší z umě­lec­ko­prů­mys­lo­vých obo­rů, jsem pře­svěd­čen, že ško­la bude úspěš­ně exis­to­vat i nadále.

Otevření šes­té­ho stu­dij­ní­ho pro­gra­mu je tedy v plánu?

Týká se ani­ma­ce, ale to už bude zále­ži­tost mé nástupkyně.

Neváhal jste poměr­ně důraz­ně pou­ka­zo­vat na nedu­hy čes­ké­ho škol­ství, napří­klad pro­střed­nic­tvím aso­ci­a­ce umě­lec­ko­prů­mys­lo­vých škol. Svítá na lep­ší časy, co vidí­te na kon­ci tunelu?

Na kon­ci tune­lu vidím dal­ší tunel. (usmě­je se) Když to řek­nu kul­ti­vo­va­ně, zažil jsem sedm­a­dva­cet minis­trů škol­ství a kaž­dý se vyzna­me­nal jinak. Nové tren­dy respek­tu­ji, ale nemě­ly by opo­mí­jet zákla­dy vzdělávání.

Přes podob­né výhra­dy vás ale tře­ba může těšit tře­ba fakt, že se absol­ven­ti umprum­ky do své ško­ly rádi vra­ce­jí. A to pří­mo jako její pedagogové.

Jsem rád, že se kva­li­ta vzdě­lá­vá­ní u nás poslé­ze vra­cí v absol­ven­tech, kte­ří se stá­va­jí peda­go­gy. Asi se jim u nás líbí.

Dovolím si ješ­tě něko­lik osob­něj­ších otá­zek. Když se v roce 2017 sla­vi­lo výro­čí ško­ly, zalis­to­val jsem kro­ni­ka­mi a nale­zl vás tam jako stu­den­ta. Kdy přesně?

Bylo mi osm­náct. Moje ces­ta v této ško­le zača­la roku 1977 ve dru­hém roč­ní­ku Střední prů­mys­lo­vé ško­ly textilní.

A pokra­čo­va­la?

Po úspěš­ném absol­vo­vá­ní jsem vystu­do­val Vysokou ško­lu stroj­ní a tex­til­ní v Liberci a po tří­le­tém zaměst­ná­ní v kon­cer­no­vém pod­ni­ku Elitex jsem nastou­pil do ško­ly v roce 1986.

V deva­de­sá­tých letech jste pak pře­vzal říze­ní uči­liš­tě, neple­tu se?

To bylo v roce 1994, jed­na­lo se o Integrovanou střed­ní ško­lu tex­til­ní, býva­lé uči­liš­tě Perly, kte­ré se násled­ně s tex­til­kou spo­ji­lo. Posléze jsem byl vedou­cím dílen a prak­tic­kých čin­nos­tí, tedy zástup­cem ředitele.

Šestačtyřicet let je nároč­ná porce?

Ale hezká!

Co bude násle­do­vat teď?

Zasloužený odpo­či­nek, rodi­na, vnuk, sport.

Vrátí se popu­lár­ní Sally zpát­ky do brá­ny ústec­ké fot­ba­lo­vé gardy?

Na to už je poz­dě! (smě­je se) Asi už jen na tribuny.

Vůbec popr­vé v ději­nách tex­til­ky, pono­vu umprum­ky, sta­ne v jejím čele žena, je to vel­ký milník?

Máte prav­du, kole­gy­ně Martina Novozámská je vůbec prv­ní v his­to­rii ško­ly… ale změ­na je život! A pokud bude potře­ba, budu jí nápomocen.

Nevylučujete tedy dal­ší angažmá?

Pokud bude zájem, v neleh­kém začát­ku rád pomohu.

Co nej­ná­roč­něj­ší­ho vaši nástup­ky­ni čeká?

To bychom měli vyne­chat, nechci ji děsit. (smě­je se) Popřál bych Martině do dal­ších let stej­né nebo ješ­tě lep­ší spo­lu­pra­cov­ní­ky peda­go­gy i nepe­da­go­gy, jaké jsem měl já.

A méně papírů?

To nehro­zí…

Závěrem, prak­tic­ky celou svou pro­fes­ní kari­é­ru jste věno­val ško­le, kte­rá pro­šla obrov­skou trans­for­ma­cí i řadou díl­čích změn. Kde si před­sta­vu­je­te umprum­ku za dal­ších deset, pat­náct, dva­cet let?

Představa musí být vždyc­ky opti­mis­tic­ká. Dobrou ško­lu musí v prvé řadě udě­lat odbor­ná kva­li­ta, kte­rou jako peda­go­go­vé drží­me už od její­ho začátku.

A jis­tě také stu­den­ti, lep­ší se nám, nehorší?

Vidím roz­díl­nou kva­li­tu, ale to neva­dí. Lepším poraď, hor­ší donuť!