První žena v čele umprumky: ředitelnu nepoznáte

Od roku 1892 až do letoš­ní­ho červ­na oslo­vo­va­li stu­den­ti a peda­go­go­vé ústec­ké tex­til­ky i umprum­ky své­ho nad­ří­ze­né­ho výhrad­ně „pane ředi­te­li“. To se ale nyní mění. Vedení ško­ly s nejdel­ší tra­di­cí ve měs­tě pře­jí­má Martina Novozámská. Po dva­nác­ti letech od prv­ní odu­če­né hodi­ny v Ústí ji čeká vel­ká výzva: k vede­ní foto­gra­fic­ké­ho ate­li­é­ru při­bra­la od začát­ku srp­na i „zby­tek“. A změ­ny pozná­te, hned jak ote­vře­te vstup­ní dve­ře are­á­lu v Zahradní uli­ci. „Ráda hle­dám alter­na­tiv­ní řeše­ní a udě­lat za málo peněz hod­ně muzi­ky mi při­jde jako dob­rá výzva,“ hovo­ří novo­pe­če­ná ředi­tel­ka SŠUP o tom, co vět­ši­na jejích kole­gů den­ně prožívá.

Historicky prv­ní žena-ředi­tel­ka umprum­ky, jak to zní? A bude to vel­ká změ­na pro její fun­go­vá­ní?

Především to vní­mám jako vel­kou odpo­věd­nost a záva­zek vůči těm, kte­ří mě pod­po­ro­va­li a věří mi. Nejen prv­ní žena ve vede­ní naší ško­ly, ale také prv­ní ředi­tel, kte­rý pochá­zí z její umě­lec­ké čás­ti. To je fakt, kte­rý asi v peda­go­gic­kém sbo­ru rezo­no­val víc.

Zrálo ve vás roz­hod­nu­tí kan­di­do­vat dlou­ho? A co všech­no výbě­rovému říze­ní před­cházelo?

Byl to doce­la dlou­hý pro­ces od chví­le, kdy za mnou kole­go­vé s tím­to návrhem při­šli popr­vé. A počá­teč­ní reak­ce bylo roz­hod­né ne.  To bylo víc jak rok před kon­kur­zem, od té doby to bylo hod­ně pře­mýš­le­ní a zva­žo­vá­ní pro a pro­ti. Naše ško­la je tako­vý slo­ži­tý a křeh­ký orga­nis­mus, že jsem o ni v jed­nu chví­li dosta­la strach.

Z čeho plynul?

Řada odbor­ných peda­go­gů dojíž­dí z vět­ší vzdá­le­nos­ti a děla­jí to pro­to, že ško­lu a pře­de­vším žáky mají rádi, prá­ce je baví a napl­ňu­je. Zároveň se mno­zí z nich věnu­jí vol­né tvor­bě i zakáz­kám. Tento sys­tém fun­go­vá­ní je mno­hem čas­těj­ší u vyso­kých škol a při nevhod­ném zása­hu by se celý mohl sesy­pat jako dome­ček z karet.

Je tedy slo­ži­té „uří­dit“ roz­ma­ni­tou umprumku?

Protichůdná sklad­ba obo­rů a dvě budo­vy s poměr­ně jas­ným roz­dě­le­ním mezi umě­lec­ké a vše­o­bec­né peda­go­gy vzá­jem­né­mu pocho­pe­ní moc nena­hrá­vá. Pokusit se tyto dva svě­ty při­blí­žit je urči­tě jed­na z nej­vět­ších výzev. Zároveň jsem si uvě­do­mo­va­la, že ško­lu poměr­ně dob­ře znám, s její­mi pozi­ti­vy i nedu­hy, a vím, kde bych ji ráda za pár let vidě­la. Že je potře­ba, aby její smě­řo­vá­ní už udá­val někdo, kdo rozu­mí pře­va­žu­jí­cím umě­lec­kým obo­rům. Poslední a roz­ho­du­jí­cí byl nako­nec fakt, že stá­va­jí­cí vede­ní si se mnou spo­lu­prá­ci doká­za­lo představit.

Ve ško­le peda­go­gic­ky působíte od roku 2011, změ­ni­lo se od té doby z vaše­ho pohle­du hod­ně?

Určitě si ško­la postup­ně budu­je pověst kva­lit­ní umě­lec­ké ško­ly a má tím pádem sluš­ný zájem ucha­ze­čů. Celkem se daří na jed­not­li­vé obo­ry zís­ká­vat odbor­ní­ky, pro kva­lit­ní výu­ku je to nezbyt­né.  Posledních osm let jsem uči­la na ate­li­é­rech ve Špindlerově uli­ci, a když jsem se teď zača­la více pohy­bo­vat v hlav­ní budo­vě na Zahradní uli­ci, uvě­do­mi­la jsem si, jak neměn­né zde někte­ré věci z čás­ti byly. Tady nará­ží­me na fakt, že jsem z toho umě­lec­ké­ho hníz­da, a moc dob­ře si uvě­do­mu­ji, jak na ucha­ze­če pro­stře­dí musí půso­bit. Přitom prá­vě výzdo­ba cho­deb i uče­ben je z těch lev­ných změn, kaž­dý rok naši žáci vytvo­ří tolik zají­ma­vých prací.

V posled­ních letech jste ved­la nejmlad­ší z pěti­ce umě­lec­kých ate­liérů – foto­gra­fický. Zájem o něj je mezi stu­den­ty poměr­ně sta­bil­ní, jak si pod­le vás vede?

Myslím, že dob­ře. Když jsem nastu­po­va­la, o obo­ru sko­ro nikdo nevě­děl a muse­li jsme pořá­dat něko­lik kol při­jí­ma­cí­ho říze­ní, aby se napl­ni­la sku­pi­na dese­ti žáků. Teď máme poměr­ně sta­bil­ní počet ucha­ze­čů a těší mě, že už nás občas někdo zařa­dí jako alter­na­ti­vu k umě­lec­ké ško­le v Brně či Praze. Dobrým vodít­kem je úspěš­nost našich absol­ven­tů v při­jí­ma­cím říze­ní na kva­lit­ní vyso­ké ško­ly ať už na foto­gra­fic­ký, či fil­mo­vý obor. Myslím, že žáky a konec­kon­ců i uči­te­le nej­ví­ce baví pro­jek­ty, ve kte­rých spo­ju­je­me foto­gra­fii, video i grafiku.

Pokud bys­te měla před­sta­vit svo­ji kon­cep­ci roz­vo­je ško­ly veřej­nos­ti, na co bys­te dala nej­vět­ší důraz?

Pokud se bude­me bavit o širo­ké veřej­nos­ti, tak dát vůbec vědět o exis­ten­ci naší ško­ly. Pro řadu lidí z Ústí a oko­lí jsme pořád tex­til­ka. To není špat­ně, ško­la měla více jak sto­le­tou his­to­rii, ale je potře­ba její obraz dopl­nit o sou­čas­nou podo­bu. Pokud jsme se bavi­li o vizu­ál­ní strán­ce pro­stře­dí, ve kte­rém všich­ni na ško­le fun­gu­je­me, sou­vi­sí s tím i poměr­ně vel­ká zahra­da u hlav­ní budo­vy. Ráda bych ji ote­vře­la nejen pro peda­go­gy a žáky jako odpo­čin­ko­vou zónu, ale zahra­da pří­mo vyzý­vá k exte­ri­é­ro­vým výsta­vám, zapo­je­ní žáků do péče o ni v rám­ci hodin eko­lo­gie. Jsou ško­ly, kte­ré mají i ven­kov­ní učebnu.

Nosíte v hla­vě i dal­ší nápady?

Nápadů a inspi­ra­cí je mno­ho, ale chce to krok za kro­kem, od jed­no­du­ché­ho ke slo­ži­těj­ší­mu a hlav­ně pro tyto nápa­dy nadchnout ostat­ní. Mezi dal­ší body urči­tě pat­ří gran­ty a mezi­ná­rod­ní pro­jek­ty, pře­de­vším Erasmus. Mému před­chůd­ci se loni v zimě poda­ři­lo ško­lu zapo­jit do šab­lon, všich­ni vidí­me, jak to někte­ré nápa­dy zjednoduší.

Jeden jedi­ný člo­věk může jen těž­ko řídit kolos číta­jí­cí bez­má­la 400 stu­den­tů, 100 zaměst­nan­ců a řadu budov. Kdo budou vaši nej­bliž­ší spo­lu­pra­cov­níci?

V pozi­ci zástup­ky­ně zůsta­vá Hanka Havlová, dob­rá duše naší ško­ly, kte­rá řeší jak peda­go­gic­ké, tak stu­dij­ní zále­ži­tos­ti. Zástupcem pro výtvar­né obo­ry se stá­vá Bohouš Špaček, dlou­ho­le­tý vedou­cí gra­fic­ké­ho desig­nu. To jsou asi dva nave­nek nej­vi­di­tel­něj­ší lidé. Spolupracovníků, kte­ří zajiš­ťu­jí chod budov, tech­nic­ké i eko­no­mic­ké zále­ži­tos­ti, je ale samo­zřej­mě chci zapo­jit mno­hem více peda­go­gů, prv­ní schůz­ky už máme za sebou.

Většina peda­gogů v létě uží­va­la zaslou­že­nou dovo­le­nou, což pro vás tak úpl­ně nepla­ti­lo. Co všech­no jste absol­vo­va­la před star­tem nové­ho škol­ní­ho roku?

První věc byla pře­dě­lá­ní ředi­tel­ny a sbo­rov­ny.  Prosvětlení, nová výzdo­ba. Ale aby nedo­šlo k mýl­ce, kro­mě barev a mate­ri­á­lu na kula­tý stůl, kte­rý je vyro­be­ný své­po­mo­cí, se nic nové­ho neku­po­va­lo. Pár veče­rů manu­ál­ní prá­ce a skřín­ky ze sbo­rov­ny nejsou k pozná­ní. Mimochodem byly vyro­be­ny v národ­ním pod­ni­ku Klementa Gottwalda v roce 1976. (smě­je se) Pracovní stůl, žid­li a část kvě­tin jsem si při­vez­la své, potře­bu­ji pra­co­vat v pří­jem­ném pro­stře­dí. Jinak to bylo samo­zřej­mě spous­ta prá­ce s pře­dá­ním všech doku­men­tů, regis­tra­cí, nasta­ve­ní spo­lu­prá­ce s nej­bliž­ší­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky. Zřídili jsme kme­no­vé učeb­ny, tak­že cel­ko­vě měli pro­voz­ní zaměst­nan­ci hod­ně prá­ce a pat­ří jim dík, že jsme vše stih­li. S insta­la­ce­mi pra­cí na chod­bách pomoh­la řada kolegů.

Kdybyste měla vyty­čit dej­me tomu pět nej­vý­raz­něj­ších pri­o­rit svého prv­ní­ho obdo­bí, jaké by to byly?

Jednu z mož­nos­tí vět­ší­ho vzá­jem­né­ho pocho­pe­ní vidím tře­ba v pra­vi­del­né pre­zen­ta­ci pra­cí žáků v budo­vě na Zahradní uli­ci. Pro žáky to samo­zřej­mě bude změ­na, pře­ce jen mají rádi méně for­mál­ní pro­stře­dí na ate­li­é­rech. Zároveň tyto pra­vi­del­né klau­zur­ní dny pro 3. a 4. roč­ník zajis­tí obmě­nu pra­cí na chodbách.

Budu usi­lo­vat o lep­ší komu­ni­ka­ci s rodi­či hned po nástu­pu stu­den­tů do prv­ní­ho roč­ní­ku. V ate­li­é­ru foto­gra­fie jsme napří­klad, zpra­vi­dla v říj­nu, pořá­da­li sezna­mo­va­cí večer. Přece jen je pře­chod na střed­ní pro žáky i rodi­če vel­ká změ­na. Diskuse o vše­mož­ných úska­lích byla vždy pří­nos­ná a po pár týd­nech ve ško­le se už měli na co ptát.

Granty a mezi­ná­rod­ní pro­jek­ty s mož­nos­tí vyces­to­vat pova­žu­ji také za důle­ži­té, pře­ce jen jsme regi­o­nál­ní ško­la a mno­ho žáků nikde v zahra­ni­čí nebylo.

A co se týká čis­tě peda­go­gic­kých věcí?

Například zave­de­ní kme­no­vých uče­ben tak, aby v nich pro­bí­ha­la vět­ši­na teo­re­tic­ké výu­ky po celé čty­ři roky. Teprve potom budou mít žáci chuť s pro­stře­dím něco dělat. Pokud ve svých tří­dách trá­vi­li čty­ři hodi­ny týd­ně, k žád­né­mu zve­le­bo­vá­ní je to moti­vo­vat nemohlo.

Dále z vlast­ní zku­še­nos­ti vím, jak je důle­ži­tá mezi­před­mě­to­vá návaz­nost výu­ky, samot­nou mě to vel­mi baví a ráda bych někte­rá téma­ta a mož­nos­ti změ­ny ote­vře­la v dis­ku­si s kolegy.

Také bych ráda roz­ma­ni­těj­ší odpo­led­ní vyži­tí pře­de­vším pro žáky z inter­ná­tu. Máme kur­zy lito­gra­fie, loni jsem obno­vi­la fil­mo­vý semi­nář. Možná by se nabí­zel dru­hý jazyk, kte­rý u nás čás­ti ucha­ze­čů chybí.

Chystáte nějaké výrazné změ­ny, co se týká obo­rové sklad­by ško­ly? Zůstane zacho­vá­na, nebo počí­tá­te s úpravami?

V obo­ro­vé sklad­bě čeká naši ško­lu hod­ně změn. Především už nemá­me dva roky žáky ve stro­jí­ren­ských obo­rech, dal­ší postup budu v prů­bě­hu pod­zi­mu kon­zul­to­vat se zři­zo­va­te­lem. Zároveň počí­tám s roz­ší­ře­ním nabíd­ky u gra­fi­ků, kde nao­pak máme sta­bil­ně nej­vět­ší pře­tlak uchazečů.

Určitě nej­čas­tě­ji sklo­ňo­vané téma ve vzta­hu k roz­vo­ji umprum­ky jsou nové ate­liéry ško­ly v are­á­lu Perly. Mluví se o nich už víc než deset let, jen­že… Můžete při­blí­žit aktu­ál­ní stav a vyhlíd­ky do budoucna?

O nových ate­li­é­rech se mlu­ví snad celou dobu, co tady půso­bím, a je ško­da, že neby­lo mož­né rea­li­zo­vat návrh se zakom­po­no­vá­ním původ­ní industri­ál­ní budo­vy. Během letoš­ní­ho pod­zi­mu by mělo být jas­no. Pokud se budou sta­vět, čeká mě dost prá­ce. Pokud ne, tak ješ­tě víc, neboť setr­vá­ní ve stá­va­jí­cích ate­li­é­rech je bez inves­tic nemožné.

Co se týče inves­tic obec­ně, nosí­te v hla­vě spí­še ty velké, ane­bo si mys­lí­te, že se pozi­tiv­ní změ­ny dají dělat i ces­tou drob­nos­tí?

Ve své pod­sta­tě jsem člo­věk cel­kem skrom­ný, ráda hle­dám alter­na­tiv­ní řeše­ní a udě­lat za málo peněz hod­ně muzi­ky mi při­jde jako dob­rá výzva. Kvalitní ško­lu stej­ně děla­jí pře­de­vším její zaměst­nan­ci a pří­jem­né, přá­tel­ské a ote­vře­né pra­cov­ní pro­stře­dí, kva­lit­ní a nad­še­ní peda­go­go­vé, kte­ří doká­ží nadchnout své žáky. Občas lze udě­lat z nedo­stat­ku před­nost a v rám­ci někte­rých odbor­ných před­mě­tů zapo­jit žáky. Určitě nás čeká dis­ku­se nad počí­ta­čo­vým vyba­ve­ním ve ško­le, vzhle­dem k neu­stá­le se zvy­šu­jí­cí nároč­nos­ti gra­fic­kých pro­gra­mů je to neko­neč­ný koloběh obmě­ny. Plány mám, ale je to opět o dis­ku­si a zvá­že­ní všech mož­ných řešení.

V čem osob­ně spat­řu­je­te nej­vět­ší poten­ciál ško­ly? Mám na mys­li tako­vý, kte­rý by oslo­vil budou­cí stu­den­ty, potaž­mo jejich rodiče.

V neu­stá­le se zvy­šu­jí­cí kva­li­tě odbor­né výu­ky a indi­vi­du­ál­ním pří­stu­pu, to je mys­lím hlav­ní pozi­ti­vum naší ško­ly. Díky polo­ze měs­ta na hlav­ní želez­nič­ní tra­ti je jed­no­duš­ší zís­kat odbor­ní­ky ze vzdá­le­něj­ších míst a dou­fám, že to bude pla­tit i pro žáky. Věřím, že se sta­ne­me dobrou alter­na­ti­vou pro praž­ské a brněn­ské školy.

Foto: Martin Rýznar