SŠUP reaguje na zničení maleb
Po sérii vydařených listopadových výstav postihla uměleckoprůmyslovou školu nepříjemná událost. Práce jejích bývalých elitních studentů a studentek, které zdobily jinak neútulný podchod hlavního vlakového nádraží v Ústí nad Orlicí, byly nevratně zničeny. Ne ovšem „zásluhou“ vandalů, jak se již v minulosti stalo, ale na základě rozhodnutí Správy železnic, která prostory spravuje. Podle vyjádření generálního ředitele Jiřího Svobody si někteří z cestujících stěžovali na depresivní pojetí maleb a společnost do budoucna preferuje motivy železnice či reálie spjaté se samotným městem.
Byly depresivní?
Projekt, který začal vznikat v roce 2017 díky spolupráci SŽ, města a umprumky, přitom zaznamenal pozitivní ohlasy. Ještě v březnu letošního roku vyšel v odborném periodiku CzechDesign obsáhlý text, který mapoval celý projekt, včetně možnosti dalšího rozvoje. Pod jeho první etapou byli podepsáni tehdejší studenti školy: Denisa Váňová (vítězka Národní ceny za studentský design), Martin Kolář (student AVU v Praze, výtvarník a hudebník) či sestry Daniela a Denisa Ponomarevovy (FAVU Brno). „O likvidaci maleb samozřejmě víme, jsme z toho v šoku,“ říká otevřeně ředitelka SŠUP Martina Novozámská s tím, že vedení SŽ o razantním řešení školu neinformovalo. „Vím, jaká témata SŽ preferuje, ale je smutné, že ojedinělé propojení s místní uměleckou školou pro ně nebylo dostačující. Naopak se nám teď ozývá množství zklamaných lidí.“ dodává.
Zachovat autorskou svobodu
Zástupce pro výtvarné obory a vedoucí ateliéru grafického designu SŠUP Bohuslav Špaček považuje vzniklou situaci za politováníhodnou. Do ambiciózního a moderního pojetí street artu se před lety se studenty pustil právě on. „Při jednáních s vlastníkem prostor jsme kladli důraz na nutnost zachování umělecké svobody pro mladé výtvarníky. Tehdy nebylo vyjednávání snadné, ale podařilo se,“ zmiňuje pro školu důležitou podmínku a dodává: „Měli jsme i další nabídky, předtím jsme logicky chtěli pokročit v Ústí. Vedení SŽ se ale zjevně rozhodlo vydat jinou cestou, běžnou, která je pro nás těžko akceptovatelná,“ uzavírá Špaček.